Můj zážitek roku: Jak jsem se učila řídit

Libuško, vždyť jsme byli s tebou a drželi ti palce.Moc tě chválím za jízdu i za popsání.Kdo nebořil-jako by neřídil..... A i když za to nemohl, pěkně to v tu chvíli otřese /nejraději se zavrtat do země/.

Líbo, přeji Ti mnoho kilometrů bez nehody a dávej na sebe pozor!

Libuško zlatá, pohádky jsou Tvá parketa, ale i příběhy ze života umíš dokonale okořenit vtipnými poznámkami. Nejen že jsem se u článku pobavila, ale zároveň jsem ocenila přístup Františka.. Tak ať Ti kilometry přibývají a že se občas někam netrefíš, to už k tomu patří. Já jsem jednou vycouvávala z garáže tak nešťastně, že se mi zadní blatník " přilepil" na futra. Jelikož jsem nevěděla, jak správně stočit volant, poprosila jsem chlapy, kteří něco opravovali ve vedlejší garáži o pomoc. Vyřešili to tak, že popadli moje autíčko do " teplých", trochu ho poponesli na stranu a : "Račte nasedat paninko ":))))

Libuško jsi šikulka,obdivuji Tě,že jsi to opět zvládla.Já jsem nikdy řidičák něměla a když jsem si jej chtěla udělat manžel na to.Však když budeš chtít,tak Tě tam zavezu.Situace se změnila s tím,že mi řekne všude jezdí vlaky a autobusy a na stará kolena pro mě to nemá cenu.Článek se mi líbil.

Gratuluji k odhodlání začít znovu ! To je nejdůležitější. Zvládla jsi Libuško a teď určitě řídíš moc ráda že :-)

Libuško, blahopřeji, auto potřebuješ ještě pro život, tak vždy šťastně jeď a přijeď. Mně už postačí kolo-trojkolka a nemusím vlézt ani na silnici - u nás se jezdí (já tedy opatrně = ruce na brzdách) po chodníku!

Libuško, jsi dobrá a budeš ještě lepší. Jen jezdi!

Děkuji Libuško za pěkné vyprávění, a také za odvahu, a manžela máš fajn.Já si řidičák také stále obnovuji, ale nejezdím, protože to neumím, a vlastně jsem nikdy neuměla. Jsem řidičský antitalent, kdysi jsem to napasovala v garáži do zdi, ale naštěstí tam stály nějaké gumy, od té doby nejezdím vůbec, a ani se k tomu nechystám, ale řidičák mám, to se musím pochlubit.

Libuško, tak toto považuji jednoznačně za nejlepší zážitek roku! Jen prosím, až znovu pojedeš do Chorvatska, dej vědět!...:)) Ahoj! V.

Držím Vám palce! Něco podobného jsem také zažila. ŘP jsem si dělala již na střední zemědělské škole. A byl i na motorku a traktor. Pak jsem dlouho nejezdila, auto používal bývalý muž na podnikání. Vše se změnilo až po rozvodu. Naštvala jsem se na sebe, zaplatila jsem si pár hodin doučování / ve výsledku byly opravdu 2 /. Od té doby jezdím! Sice bych se bála jet sama po Praze ale u nás mi to bohatě stačí. Vozím i vnoučata. Přeji hodně kilometrů bez nehod.