Můj zážitek roku: Procitnutí
Ilustrační foto: pixabay.com

Můj zážitek roku: Procitnutí

13. 12. 2015

Plzeň. Stojím před domem. Je zamčený. Nemám klíč. Je to tak dávno, co jsem otvírala vrata. Kolik je to vlastně let? Třicet? Čtyřicet? Nechci počítat.

Vidím dům a zahrádku, kde trávím prázdniny. Se sestrou. Houpám se na síti připevněné mezi stromy.
Zamlklá. Smutná. Ukřivděná. Sama. Vnitřně sama. Ta druhá.

Pocit, který bude doprovázet po celý život. Ale teď to ještě netuší. Ví jen, že se z toho chce nějak dostat. Nějak vykroutit. Jednoduše. Prostě. V osmi letech to ani složitě nejde. Zkusí druhou stranu. Ví, že existuje máma a táta, i když spolu nežijí.

Půjdeš ke mně. Zkusím to u soudu. Vezmu tě k tetě do Londýna.

 

Plzeň se vzdálila. Praha mizí. Hlavní nádraží – výstup Victoria Station. Na čas. Pak zase Victoria Station výstup Hlavní nádraží. Návrat k mámě.
Léta vzdalování a přibližování. Léta vzdoru, výčitek, rebelství.
Nechte je, oni si nabijou a až dostanou pár facek od života, tak se změní.

 

Odmykám. Mamko, kde jsi?
Z pokoje vychází bezmála devadesátiletá stařenka. Když mě vidí, rozzáří se jí oči.
Mamko, mám problém… Poslouchá. Pomůže. Nejen slovem. Chápe.

Už budu muset jít.
Stojíme v předsíni. Dívám se na ní. Je drobounká, maličká. Přiblížím se k ní a políbím ji na obě tváře. Usměju se očima.
Jsi hodná. A krásná, dodává dojatě.

A děkuju za všechno, mamko.      

 

Můj zážitek roku
Hodnocení:
(4.9 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libuše Křapová
Smutné i optimistické. Děj vyjádřený téměř jen holými větami a přesto pochopitelný. Michaelo, vnímám, rozumím
ivana kosťunová
Mít se kam vracet je štěstí, které mnozí z nás už nemají. Ano, je to trochu smutné, ale život přeci není jenom veselý. Zpracování mistrovské-škoda, že nemohu dát víc hvězdiček
Naděžda Špásová
Hezký napsané, ale hodně smutné. Prostě ze života.
Lidmila Nejedlá
Míšo, srozumitelně jsi do této zkratky vtěsnala celý život. Bolestně a něžně.
Alena Várošová
Ráda jsem si opět přečetla Váš zajímavý článek.Vzpomínky nám zůstanou po celý život,ať jsou radostné,či smutné.
Hana Rypáčková
Opravdový zážitek.Krásně popsané...A pak ta cesta domů..../Jestli se nepletu/.
Helenka Vambleki
...krásná dojemná zkratka
Jana Šenbergerová
Přestože je to spíše smutné čtení, věřím, že těch pár facek od života znamenalo získat cenné životní zkušenosti a procitnutí bylo procitnutím do života bez dalších facek. Často žasnu, jak se může do mála slov vtěsnat celý lidský život. Vám se to povedlo, i když toho, co bylo mezi tím, by jistě vydalo na román.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.