Jak jsme se těšili na zimu

Ano Lidmilko, vzpomíná se hezky !

Hanko, na zasněžené zimy můžeme v současnosti jen vzpomínat. Ale vzpomíná se hezky, viď?

U nás v Podkrkonoší byly opravdu pravé a kouzelné zimy, které všem tam žijícím lidem připadaly samozřejmé a zvlášť je vítaly děti. To byla ještě normální 4 roční období, i když zima v Lomnici trvala snad do začátku dubna. Škoda, že se s dospělostí pro mě stala zima většinou přítěží.

Je bezva Hanko, že máš ještě malá vnoučata, jsou to hezké chvíle, které se už nebudou opakovat a Ty si jich patřičně užíváš.

Děkuji všem za milé vzpomínání a milé komentáře.

Hani,díky tvému článku jsme zavzpomínali na naše mládí a zimy.My jsme chodili s tatínkem krmit do lesa zvěř,chodili s náma všechny děti z ulice.A vzpomínám si,že jsme zapadali po stehna do závějí.To jsme se cestou vyblbli a dodnes na to na našich každoročních srazech vzpomínáme. A jak píše Blanka,tepláky byly obalené ledem,nevadilo nám to ani jsme nestonali.

Další milé a dojemné vyprávění. Děkuji.

Také ráda vzpomínám jak jsme v dětství rádi bruslili na zamrzlých rybnících a stavěli jsme nejen sněhuláky, ale i velké sněhové sochy. Velcí kluci si postavili iglú a občas nás malé pustili dovnitř na exkurzi. Nebylo takové oteplování a v zimě byla opravdu zima a mráz. Díky za hezký článek paní Hanko.

Hezké. Také vzpomínám, jak jsme jako děti chodili sáňkovat za město na kopec. Domů jsme se vraceli až za soumraku. Všude bylo bílo, z chalup se kouřilo z komína. Prostě Jako od Lady. Naše tepláky / žádné oteplovačky / byly obaleny ztvrdlým sněhem, boty promáčené. Tváře jsme měli rudé od mrazu. A hurá domů do tepla, horký čaj a kus vánočky. Dnešní děti o hodně přicházejí.