Dvě ženy, dva různé osudy

Hanko,to je skutečný příběh se skutečnými slovy z mé strany.Příběh jsem si nevymyslela,tak jak mě to ženy vyprávěly, tak jsem to napsala.Proto jsem z jejího chování a částky,kterou má dostat vyvedena z míry. Třeba bral vysoký důchod,kdo ví?Nebo potom lhala.

Dělá to při průměrném důchodu zesnulého tak 2000 Kč http://www.penize.cz/kalkulacky/vdovsky-duchod-vypocet#vdovskyDuchod

Ahoj vy tady. Asi hloupý názor na braní důchodu jeden po druhém. Myslím,že je to nespravedlnost. Každý má svůj důchod. Tak proč brát po někom jiném.Je to znevýhodňování těch,co zůstali z různých důvodů sami. Třeba jen rozvod,nebo jen to,že celý život je solo. Je jedno,jestli je to muž či žena. Takhle se stane,že třeba žena je celý život ,nebo velkou část, jen v domácnosti. No,snad se tomu tak i dá říkat. A živitel bral veliké peníze,takže ten co zůstal,bere taky velký důchod. A co ta babka či děda,kteří celý život si na sebe museli vydělávat sami? Není to náhodou diskriminace?

Díky Hanko,nechápu proč by měli vdovám brát příspěvky?Jenom,ať jim je nechají.

Nevím, co bych podotkla. Snad jen, že i ten malý příspěvek vdovám jistě brzy zruší úplně. Osudy jsou opravdu různé.....

Aleno, já Tvému rozhořčení rozumím...

Líbí se mi tenhle citát,který se sem třeba hodí,kdo ví ? Pohleď,kolik nespravedlností a násilí se stává zvyklostmi.

Děvčata milé,jsem ráda za vaše názory,aspoň jsem v tom nebyla sama,když jsem tento článek zveřejnila.To máte zase pravdu,že s nimi jsem nežila,ani vy ostatní,taky je těžké někoho odsuzovat i když ji přímo neodsuzuji,jen její chování na veřejnosti,snad emoce. Bylo mi té první paní líto,že žije takovým životem,zatím co druhá jásá,že se jej zbavila. A co tady budeme řešit zákony,když víme jak to v naší republice chodí. Zuzanko máte pravdu,zákony na city nehledí a Mili,líb se mi moc poslední Tvoje věta.Elen,Michaelo a Ingrid děkuji všem za komentáře.Přeji vám všem krásný adventní večer.

Dobrý den paní Aleno, plně se ztotožňuji s názorem mé sestry a paní Eleny. Nikdy bych si netroufla soudit někoho, koho dostatečně neznám. Víte, Indiáni mají k tomu krásné přísloví: Můžeš mě soudit, až budeš 14 dní chodit v mých mokasínách. A vy tady píšete, že muže ani neznáte. Znáte pouze manželku, tudíž jak víte, každá mince má dvě strany a vy o rubu nevíte vůbec nic. Třeba paní byla ráda, že aspoň za ten její zpackaný život má nějakou kompenzaci. Jinak by platila draze. Co my víme, co prožila?! Ať hodí kamenem...

Kdysi jsem napsala povídku Alois. Zamlčela jsem konec jeho manželství. Zvláštní, jako byste vy dopsala závěr. Když Alois zemřel, po třech dnech násilím policie otevřela dveře. Manželka odmítla udělat pohřeb. Parte vyvěsil na své náklady starosta. Domek zůstal prázdný a manželka se synem začala jezdit na víkendy a prázdniny. Okamžitě zažádala o důchod sobě i sirotčí pro syna. Ale soudit ji? Celý život se starala sama o syna, od jeho tří let. Vystudoval bakalářské studium na EŠ, vychovala z něj slušného člověka. Přestože s manželem přes dvacet let nežila pro jeho sklon k pití, kalich hořkosti si vypila i ona. Nemůžeme soudit jen z jedné strany.