Pozor na putovní dárky

Pozor na putovní dárky

13. 12. 2015

Je to zvláštní kategorie vánočních dárků – putovní dárky. Ty, které obdarovaný časem daruje někomu dalšímu, takže putují rodinou a nezřídka se dostanou k tomu, kdo je daroval první. Ano, je to trapná, ale častá situace.

V jedné pražské rodině se každý rok vnoučata sázejí, co dostanou od babičky na Vánoce. Mají jasno v tom, že to bude něco z věcí, které babička dostala v minulých letech. Pětasedmdesátiletá Věra je totiž mimořádně šetřivá a navíc ještě podléhá pocitu, že ona sama nic nepotřebuje. Takže loni její vnuk Jan přivedl na Vánoce svou snoubenku. Pod stromečkem měla od Věry balíček a v něm krabičku s krémem. Jan měl jasno, tenhle krém daroval babičce před dvěma roky, poznal ho, navíc už na něm po té době bylo prošlé datum spotřeby.

Vnučka dostala šátek, který Věra dostala před rokem od tety Mirky, třetí vnučka měla v balíčku sadu koření, které Věře dala dcera už před třemi roky. Ale bylo to koření drahé, exotické, tak si ho Věra schovávala dlouho jako ideální dárek pro někoho dalšího. Rodina se tím baví a už přestala babičce vysvětlovat, že její chování je směšné a nevhodné. Věra si stejně nedá říct. Nedávno jí dcera dala k narozeninám plechovku s kvalitním čajem a tak teď rodina čeká, kdo ji vyfasuje k Vánocům.

Podobnou situaci zná osmapadesátiletý Stanislav z Ostravy. „Moje maminka pamatuje válečnou bídu, je z početné rodiny, kde se opravdu muselo žít skromně. Jenže už jaksi není schopna pochopit, že nyní si může dopřát i něco lepšího, zejména, když my bychom jí to dopřáli velmi rádi. Cokoli ji daruju, strčí to do skříňky. Říkáme tomu dárková skříňka. Z ní pak věci vytahuje a distribuuje je dál po rodině, protože má pocit, že stále musí někomu něco dávat. Loni mi dala k vánocům láhev krémového likéru, který jí před třemi roky dala moje manželka,“ vypráví.

V další rodině, ve které se potýkají s podobným problémem, se pokusili na babičku Dagmar vyzrát loni o Vánocích tím, že jí dali takzvaný zážitek, dárkový poukaz za dvoudenní wellnes pobyt v pěkném hotýlku kousek za městem, kde bydlí. Pro dvě osoby, protože jaksi automaticky předpokládali, že pojede s dědou. Dva dny po Štědrém dnu volala Dagmařině vnučce její sestřenice: „Tak si představ, jaký mi letos babča dala skvělý dárek. Poukaz na wellnes pro dva, beru přítele a vyrážíme hned v lednu.“ Ne nadarmo se říká: Darovanému koni za zuby nehleď.

V souvislosti s dárky se to dá přeložit tak, že je neslušné dávat najevo, že nám dárek není vhod. Ovšem dávat ho někomu dalšímu a to ještě z rodiny, takže je velký předpoklad, že se o tom dárce dozví, je víc než nevhodné. Můžeme to tisíckrát omlouvat šetřivostí, nic to nemění na tom, že tohle se prostě nedělá. Souvisí to s tím, že senioři jsou nejvíce spořivá skupina obyvatelstva. Jistě, můžeme namítnout, že mnohým při mizerných penzích nic nezbývá, ale je to i trochu jinak.

„Mnozí lidé spoří i po překročení hranice důchodového věku, ale zdá se, že ukládají peníze pro své blízké a snaží se například zabezpečit svá vnoučata,“ říká Jan Sedláček, mluvčí Asociace penzijních společností. A to s tímto tématem souvisí. Mnozí lidé vyššího věku zkrátka mají pocit, že stále musí mladým něco dávat. Peníze, dárky, nebo že by rodině po nich měly zůstat úspory, nemovitosti. Jenže nic se nemá přehánět.

Když dostaneme jako dárek kvalitní drahý čaj, přestože si sami celý rok kupujeme ten nejlevnější, tak si den dobrý čaj prostě uvařme. Protože je to dárek, protože jsou Vánoce a protože si zasloužíme zkusit, jak takový drahý čaj chutná. Ale jestliže ho necháme dva roky ve skříni a pak ho vyčichlý dáme vnučce, která takový drahý čaj běžně pije v restauracích, pro ni to žádný zážitek nebude. Jen se pak zase s rodinou budou chichotat: Jé, to je ten čaj, pamatuješ, ten jsme koupili před dvěma roky?“    

 

 

rodina Vánoce vánoční dárky
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Putovní dárky - to nepraktikuji, ani jsem snad žádný mnou darovaný nedostala zpět. Můj manžel měl také tu vlastnost, že dárky nerozbaloval. Teprve, když jsem se zlobila a hlavně později, když mu dával dárek už i náš syn a čekal s dychtivým výrazem - co na to táta řekne, se změnil...
Michaela Přibová
Stalo se nám to, co Helence Č. Babičce dal vnuk k narozeninám bonboniéru a já jí dala shodou okolností stejnou. Bohužel se mi také lehce natrhl obal. Bylo to jenom v koutku, tak jsem to nechala. Za čtyři měsíce jsme k narozeninám obě bonboniéry dostaly my dvě. Nebyly prošlé a jelikož my tyhle višňové bonboniéry na rozdíl od mamky nejíme, tak jsme je darovaly naší zubařce a foniatričce :-)
Libor Farský
To je velmi zajímavý postřeh, osobně jsem dostal jednou vyloženě putovní dárek od jedné kolegyně středního věku - jogurtovač, se kterým je moc práce a není vhodný pro běžně prodávaná mléka. Spolu s jinými věcmi jsem nepoužívané věci, včetně řady přečtených knih, rozložil na stole a sezval rodinu, aby si vybrali, pokud se jim něco hodí. S jogurtovačem jsem měl úspěch u vzdálených příbuzných, kteří chodí pro mléko přímo k sedlákovi.
ivana kosťunová
To je velmi častá vlastnost nejen seniorů, mě osobně nejvíce urazila otázka tchýně -kde jsi ten svetr koupila, nedalo by se to vrátit, nebo vyměnit ? Podotýkám, že šlo o velmi drahý svetr, který by si sama dopřát nemohla.
Alena Várošová
U nás se to s vánočními dárky nestává,babičla to řeší pro všechny obálkou.Ale zase to máme úplně stejné s bombonierou na svátek,či k narozeninám,takže jsou to bomboniery putovní.
Jarmila Komberec Jakubcová
Kupuji svému synovi a snaše kvalitní toaletní vody a poukazy na thajské masáže. Dětem pak hračky po domluvě s jejich rodiči. Sama většinou dostávám poukazy na wellness nebo kvalitní kosmetiku. Znám spoustu lidí co dávají svým dětem či vnukům určitý peněžní obnos.
Hana Rypáčková
To se nám nestává.Ale na mikulášskou přinášíme dárky pro ostatní a tam někdo loňské dárky dává.Nebo si i někdo odnáší domů ten svůj. Nám se to nestalo, ale nepotřebné věci darujeme dál potřebným.
Helenka Vambleki
Nejen na Vánoce :-) Kdysi jsme někomu koupili lahvinku Griotky. Při strhávání cenovky jsem trochu natrhla etiketu-spravila to samolepka se srdíčkem a zabalení do celofánu se stuhou. Po nějaké době se k nám láhev v celofánu i se srdíčkem vrátila z jiného konce :-) :-) :-)
Jana Šenbergerová
Pěkné, nejen vánoční téma. Měla jsem takovou tchýni. Když zemřela, našly se věci, které ani nerozbalila. I když dárky dávala, přijímat je neuměla. Svým způsobem nešťastný člověk. Možná i díky jí se raduji z každého dárku, který dostanu, přestože mě na první pohled nenadchne. Na druhý už se na něj dívám jinýma očima. Shodou okolností mám doma právě od maminky tchýně povlečení, ze kterého jsem vůbec nebyla nadšená. Nakonec jsem si ho oblíbila, protože se ukázalo, že mělo skvělé užitné vlastnosti. Tomu rozuměla, byla tkadlena.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.