Věty, které před Vánoci neříkejme

Nemám rodinu, tak takovéhle situace neznám. Ale věřím tomu, že vánoce mnohdy vyvolají napětí. Moje stará známá Olinka bydlela, dokud to šlo, sama, ale na svátky si pro ni dojela dcera. Olinka z toho byla vždy už předem na nervy, od dcery to brala jako nechtěnou povinnost, odmítala veškerou pomoc včetně dárků a celkově to bylo pro obě strany hodně špatné. Pro mě je dárek důkazem toho, že na mě dotyčný myslel, ať mi dá cokoliv, třeba ne do mého vkusu. Říct, že nic nechci, by byla falešná hrdost. A jinak si vánoce pojmu jako už mnoho, mnoho let po svém a je mi dobře. A jsem ráda, když jsou si lidé, byť jen chvilkově, trochu blíž, což zažiji i třeba v autobuse, kdy vystupující popřeje řidiči a naopak.

Článek by si měli přečíst ti, co se takto chovají. Ale stejně by to nejspíš bylo k ničemu, protože přesvědčování že není na obtíž a dárky dáváme rádi, je marnost nad marnost. Zrovna před chvíli jsem totiž rozhovor, už po x let za sebou, absolvovala. Dát s m í m e , ano správně smíme, jen jeden dárek. A přeje si šampon. Co s tím?

Dobrý nápad s tímto článkem.

Ano je to svatá pravda

Tento článek považuji v tomto předvánočním čase za velmi užitečný,