Katastrofa: Babička nechce hlídat!

Jsem zděšená, s jakou samozřejmostí si dnešní mladí lidé vynucují hlídání svých dětí a chtějí svoje rodiče nebo jejich partnery uvrtat stůj co stůj do do svého života. Je to přece věc dobrovolná a očekávala bych hodně zdvořilou prosbu a také zvládnutí odmítnutí s úsměvem. Lidé v důchodovém věku celý život dřeli na své děti, aby jim dopřáli třeba i vlastní bydlení a co pro ně jejich děti dělají? Když vidím některé mladé v okolí, musím říct, ře vůbec nic. Jen natahují ruce pro peníze, očekávají i v jejich dospělém věku péči od starých rodičů a pak se ještě cítí uraženi, že jim nechtějí pohlídat dítě - vnouče. Sama jsem zažila, že mi bylo doslova vnouče mého partnera strkáno pod nos, mladí vždy vtrhli do naší domácnosti i bez předchozího ohlášení nebo jen se suchým - jsme za dveřmi a posadili se a očekávali, že se začnu starat jak o ně, tak o jejich dítě. Žádné prosím, žádná zdvořilost. Zaujala jsem postoj netečnosti a odkráčení. Návštěvu jsem si nepozvala a nikdo mě o nic nepoprosil. Malé dítě je sice roztomilé, ale já se nehodlám v ničem angažovat. Dnes se jakémukoliv kontaktu s nimi vyhýbám, protože komu chybí slušné vychování a vítězí nátlak a manipulace, s tím se ani bavit nebudu. Pro mě ztráta času, kterého už mi moc nezbývá.

Svá vnoučata hlídám ráda, ale vždy jsem o hlídání byla slušně požádána a činnost mých dcer se přesunovala do doby , kdy jsem byla k dispozici. Vždycky hlásím, kdy nebudu doma a dcery se zařídí. A nejsou to jen děti- také musím chodit krmit a ošetřovat kočky a psa, teď dokonce mne čeká ošetřování nějaké ještěrky v teráriu, kterou můj 9.letý vnuk chová.Na hlídání se těším, připravuji si předem program, aby se u mne vnuk nenudil.. Vnučka už je dospělá, ale dokud byla malá brávala jsem si ji na dovolenou na chalupu i s její kamarádkou. Ráda na to vzpomínám. Ony mně zase krmí mé kočky, když jedu do lázní nebo na výlet. Vypomáháme si navzájem.

Děti vylítaly z hnízda sto km daleko.Ale když můžeme, rádi pomůžeme.Hlavně dostonání po nemoci.Brávali jsme vnoučata k moři, na hory i o prázdninách. Myslím, že nás to všechny obohatilo.Není nad to, když jsou vztahy v rodině upřímné, vstřícné a ohleduplné. Je pravda,že čím jsme starší, tím nás batolata zmáhají víc než školáci. Ale ten pocit, když se mrňousek přitulí a řekne: "Babičko,jsi můj největší kamarád", je k nezaplacení. Pouta se vytvářejí v dětství.

Když naše děti byly malé, tak jsme hlídání ani neměli. Obě babičky chodily do práce, navíc jedna byla 90 km daleko, takže v úvahu připadly pouze prázdniny a druhá sem tam pohlídala. My se snažíme také vyhovět, ale musíme to vědět dopředu. Na písknutí nefungujeme a mladí to respektují. Je smutné, že děti neberou v úvahu život svých rodičů a chovají se tak sobecky. Myslím, že jejich děti jim to hezky vrátí, až budou v našem věku.

Jsou babičky, které svůj smysl života vidí právě v péči o vnoučata. Ale jsou i babičky, kterým byl takovýto "smysl života" jaksi vnucen a jsou v soukolí péče o vnoučata, staré rodiče a přitom ještě chodí do práce. Kdy vlastně žijí svůj život, to je záhadou. A dcera či syn nevidí, jak je máma usoužená. Prostě je to normálka. Třetí cesta je někde uprostřed.

Mám pět vnoučat, s každým to bylo jiné, ale žádné násilí se nekonalo. Nakonec - miluji je všecky tak a vztahy máme v rodině takové, že kdykoliv bylo potřeba se jim věnovat, udělala jsem to ráda a bez pocitu, že by mne to omezovalo.

My bydlíme s dcerami v jednom domě,takže mám s hlídáním vnoučat velké zkušenosti.Hlídám často,ale s dcerami se včas dohodnem abych zvládla i své aktivity.Máme diář a tam si všechny akce dopředu zapíšem.První vnučku jsem měla ve 40.,to se mě dobře hlídalo,i hodně akcí a dovolených jsme spolu prožily.Teď už na dovolené nejezdíme,jenom na krátké výlety.

Občas je mi líto, že nevidím, jak vnoučata rostou, ale já se také vdala daleko a moji rodiče nebyli u toho, když rostly moje děti. My si nějak poradili, mladí si také poradí. Když je potřeba a nejde to jinak, ráda pomohu, ale na zavolání to nefunguje. Celé léto mohou děti trávit u nás.

Když moje děti dozrály věku k ženění, vdaní, řekla jsem jim: Budete rodinami, budete mít děti - budou to především vaše děti! Já budu babička - ano, ohlídám, ale nebudu babička "na písknutí" = budu babička po dohodě. A kupodivu - dobře to fungovalo, žádné rozepře jsme neměli. A nešlo jen o ohlídání, jezdila jsem s vnoučaty na různé pobyty - pohoda, spokojenost - vzpomínky zůstaly

Vnoučata - dvojčata pohlídám, ale přitom se snažím zachovat si svoje aktivity. Snacha s tím počítá a tím je spokojenost na obou stranách. Jsem zvědavá, jak to bude, až půjde do práce. To by ale už měla být v důchodu i druhá babička, tak to zvládnem.