Dopis pro babičku

Skvělé a velmi citlivé vyznání lásky k babičce. Takovou babičku jsem měla také, ale dlouho si ji neužila, nebot maminka se hodně pozdě vdávala a já přišla na svět v jejich 37 letech jako prvorozená. Ale i tak mám na babičku krásné vzpomínky a nejvíce v paměti utkvěla ta, jak nás schovala za sebe před čerty na Mikuláše a natáhla "čagan" aby na nás nemohl. Vyznání mě vehnalo i slzy do očí.

Mám v očích slzy a v hlavě spoustu podobných vzpomínek. Děkuji

Krásně jste to napsala, až jsem se při čtení rozplakala...měla jsem úžasnou babičku a bohužel odešla dřív, než jsem jí stihla říct, jak moc jí mám ráda...jsem si jistá, že to ale věděla...teď jsem na chalupě, kde hlídám čtyři ze svých pěti vnoučat...snažím se, aby měli taky tak hezké dětství, jako jsem měla já...

Krásně napsané, i já vzpomínám často na svou babičku a doufám jen, že zrovna tak na mne jednou budou vzpomínat má vnoučata...

Krásné vyznání lásky k babičce. I já měla hodnou, milou, úžasnou babičku, při čtení jsem si na ni vzpomněla a zasnila se. Byla to krásná doba byt s ní.

Krásné...

Děkuji ze srdce za toto nádherné vyznání.* Já jsem se vypovídala ze své lásky ke svým prarodičům a hlavně ke své milované babičce už v dřívějším článku...

Mívala jsem zrovna takovou babičku....po jejím odchodu tu zůstal děda....a ten ji mi uměl nahradit. Jako dítě jsem bývala na prázdninách pak už jen u něj. Babička zemřela, když jsem byla na základce, děda, když už jsem měla obě děti. Byli to lidi, na které nezapomenu. Hodně mi dali do života. Vždycky jsem si přála být taková vůči svým vnoučatům. Myslím si, že jsem tu lásku a péči vnoučeti odvedla.

Paní Nadio, váš úžasný článek mě dojal a vyvolal ve mně vzpomínky na vlastní nezapomenutelnou babičku. Píšete, že pracujete jako pečovatelka. Velmi si této profese vážím. Přeji vám hodně zdraví.

Překrásné!!!