Medové pohlazení

Bez sklenice medu ve špíži nedám ani ránu. V obchodě bych ho ale nekoupila. Naštěstí mám poctivou včelařku nedaleko v ulici a počítá se mnou při každém stáčení. Když už mám potřebu si osladit život, tak med je opravdu vždy po ruce :-).

Med mám vždy po ruce. Miluji zázvorový čaj s medem a i ostatní čaje si pokud možno sladím medem. Mé dcery med také používají a vnoučata si dají ráda chleba nebo rohlík s máslem a medem. Rovněž pečeme perníčky, do kterých se dává med.

Med mám moc ráda a celá rodina musí mít med stále doma. Tchán mého syna je velký včelař, zásobuje nás medem, propolisem, ale i medovinou.

Děkuji paní Jiřinko za medové pohlazen a hlavně za ty rady.Taky kupuji od včelaře každoročně 10 lahví na celý rok.Někdy nestačí.Když byl otec,tak jsme měli med od jeho včeliček.Není nad takový slaďoučký,lipový,luční nebo i lesní med.

Také vzpomínám na doby, kdy můj tatínek choval včeličky -voští plné medu, to byla dobrůtka, kam se hrabe žvýkačka...

Medu holduji a celá rodina, to jsou kila medu od známých včelařů.

Med mi chutnal odjakživa, ale není med jako med. Ty kupované jsou hrozné. Vzpomínám si na abcházský med, když jsme kdysi jeli na Kavkaz, nebo na řecký tymiánový med. Ale i když v medu není rafinovaný cukr, je na mě moc sladký a stále bych ho jíst nemohla. Jedna lékařka z Institutu celostní medicíny je toho názoru, že med se nemá konzumovat pravidelně jako potravina, nýbrž jen nárazově, třeba při nachlazení, čili jako lék. Vy jste uvedla řadu příkladů, na co je med dobrý. Děkuji a něco z toho si poznamenám.