Dostat se z jednoho břehu řeky na druhý stálo člověka po celém světě v minulých stoletích několik mincí, české země nebyly v placení mostného, čili mýta za použití mostu, výjimkou. Na nejstarším pražském mostě, Karlově mostě, bylo mýto zrušeno již před 200 lety, 23. listopadu 1815, na ostatních pražských mostech ale až v lednu 1925. Poplatek však ve světě nezanikl a na řadě starších i novějších mostů se vybírá i v současnosti.
Poplatek, jehož výše se lišila pro chodce, povozy či jezdce na koních, se v Praze vybíral už ve 12. století a nejstarší pražský most měli zpočátku ve správě johanité. Později jej přebral řád Křižovníků s červenou hvězdou, kterému zůstalo právo vybírat mýtné i na Karlově mostě, na oplátku jej ale museli řeholníci udržovat. Z vybírání mostného se hradily stavební náklady i údržba hotových mostů. Poplatky byly stanoveny i za zvířata, vozy a vozíky.
V listopadu 1815 císař vybírání mostného zrušil, ovšem jen pro Karlův most. Když byl v listopadu 1841 otevřen nový most císaře Františka I., zvaný také Řetězový most (nyní most Legií), začalo se za cestu přes Vltavu zase platit.
Za přechod pražských mostů se před zavedením korunové měny dával jeden krejcar, šlo ale pořídit i předplatné, kdy člověk za deset krejcarů dostal 11 kovových známek určených k hrazení mostného. Za kolo či dvoukolový trakař se platily dva krejcary, dětský kočárek a čtyřkolový trakař stál čtyři krejcary a kůň šest krejcarů. Mýtné ale neplatili všichni - vojáci a policisté v uniformě mohli přejít zdarma. Výběrčím mostného prý Pražané říkali všelijak, třeba datlové, protože "klofali" z misky drobné mince.
Pro někoho ale bylo placení mostného věcí cti, podle Egona Erwina Kische například pražští snobové odmítali chodit přes Karlův most, protože byl zadarmo, a raději volili placené varianty. Podle Kische na nutnost platit mostné nezapomínali ani tehdejší kapsáři, kteří prý v kapsách svých obětí nechávali právě jeden krejcar, aby se mohli dostat domů.
V roce 1920 bylo mostné ještě na nějakou dobu zvýšeno, aby se nakonec o pět let později, 24. ledna 1925, staly všechny pražské mosty volně průchozí či průjezdné. Tehdy se platilo na šesti přesvltavských mostech: na nynějším mostu Legií, Štefánikově mostě, Mánesově mostě, Palackého mostě, Čechově mostě a Hlávkově mostě, který byl otevřen v roce 1912.
Ve městě se dodnes najdou vzpomínky na éru mostného. Například výpravné budky výběrčích na dnešním mostě Legií nebo domky na Kosárkově nábřeží u Mánesova mostu. Na Palackého mostě byly odstraněny při jeho rozšiřování v roce 1950, stejně tak na Hlávkově mostě zmizely výběrčí budky (sokly sousoší) při jeho rozšiřování ve druhé polovině 50. let 20. století. Další výběrčí budky zmizely i s mosty.
Vybírání mostného spojeného se soukromým vlastnictvím mostů zažilo svůj vrchol v 19. století. S následujícím stoletím pak mosty většinou putovaly do státních rukou a od mostného se upouštělo.
Ve světě bylo vybírání mostného v řadě zemí běžné v minulosti, poplatky se ale vybírají i na některých nově postavených přemostěních. Ihned po otevření se mostné vybíralo kupříkladu na známém starodávném Londýnském mostě (do roku 1750 jediná spojnice mezi londýnskými břehy Temže) nebo na mostě Golden Gate v San Francisku, který byl otevřen v roce 1937.
Mostné se platí dodnes třeba i na nejvyšším mostě světa podle výšky mostní konstrukce, francouzském Millauském viaduktu, který byl otevřen v prosinci 2004, na Öresundském mostě mezi dánskou Kodaní a švédským Malmö (otevřen v červenci 2000) či na nejdelším mostě v Evropě, portugalském mostě Vaska de Gamy, který byl otevřen v březnu 1998.