Psí povídání

Psí povídání

18. 11. 2015

Každé ráno, ať je hezky a nebo zachmuřeno, se těším, až uslyším klapnout branku od dvorku, což je neklamný důkaz toho, že půjdeme na procházku. Nejraději chodím na louku nad starou pekárnu. Tam je vůní a těch myších děr, snažím se do každé z nich strčit čenich a jak něco ucítím hrabu a hrabu. Ale ty myši vždycky zdrhnou.

Někdy se vydáme s Paničkou kolem řeky. Jo, Pánička mám pěkně ochočeného. Ale Panička to je jiný oříšek. Poslouchá ne že ne, ale jak řekne "sedni, čekej" vím, že bych měl poslechnout naopak já. A když mi to trochu dýl trvá tak udělá "pssst" a to vím, že musím sednout a ani se nehnout. To je obyčejně před námi nějaký srnec a nebo volavka. A fotíme.

Dnes jsme šli známou cestou přes železný klouzavý most a po břehu kolem řeky Bělé, to je také naše častá procházka. Na řece se obyčejně vyskytuje hejno kachen, ale těch už si nevšímám. Jsou pro mne moc obyčejné. Často vyplašíme volavky, které loví ryby. Zvlášť jedna když nad námi letí, tak děsně řve, asi nám nadává.

Tentokrát to však bylo jiné. Utíkám na jednom konci vodítka, přičemž na druhém konci za sebou smýkám svoji Paničku. Nos mám až u země, co kdyby tam něco zavoněla, nějaká stopa. Najednou zvednu hlavu a před sebou vidím něco malého rezavého. Vykračuje si to pár metrů přede mnou jakoby se nechumelilo (mezi námi nechumelilo).

Chytnu stopu a přidávám do kroku. Před námi je totiž kočka. A to je na pořádnýho psa jak červený hadr na býka. Přidám do kroku. Každým krokem se kočka zvětšuje. Vetřelec o mně ještě nemá ani páru. Kupodivu mě moje Panička nebrzdí. Ještě pár metrů, ještě pár kroků a mám ji.

Neštěkám, to by utekla. Když už jsem docela blízko, kočka nás při ohlédnutí zpozoruje. Otočí se, naježí hřbet. Ale já se nebojím, no možná trochu, couvnu dva tři kroky, jen abych měl větší rozběh. Ale co to, ta kočka prská a ježí se. Ouvej, ona se snad chce prát? Už už se chystám k útoku a v tom zazní povel "FUJ JE KOČIČKA! Nechej kočičku."

Kočičku, kočičku, snad kočku, ne? Panička dupne nohou a ta rezavá koule vystřelí do křovin. Nebýt na vodítku já bych ji dal. Utekla, zbabělec.

Kdo je tady vítěz? No přece já, Rex.

domácí mazlíčci Můj příběh
Hodnocení:
(3.8 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
Jejda, pani Marcelo, Vás jsem tu ještě neviděla. Pokud jste nová, tak vítejte. Pokud máte, co dočinění :-) s naší Zuzkou, vítejte o to srdečněji.
Marcela Pivcová
Všechna vyprávění o zvířatech čtu ráda, takže i toto Vaše mne zaujalo - i tím, že je vtipně napsané "z pohledu pejska" - stejně tak i odpověď Libora. Několikrát jsemi napsala něco i o našich kočkách, ale tento "kočičí pohled na svět" mě nikdy nenapadl.
Lidmila Nejedlá
Elen, to je krásné souznění s psím přítelem. Naše retrívka Tašja mě pozorně poslouchala, když jsem jí o Rexíkovi a jeho příhodě s kočkou vyprávěla. Mám mu vyřídit, že našla malého zajíčka a kdyby jí páníček dovolil, hrála by si s ním.
Jana Šenbergerová
Ahoj, Rexi! Konečně tě vidím v celé tvé kráse. Jsi ty ale fešák! Já nikdy žádného psa neměla, ale psích kamarádů hned několik. Všichni už jsou v psím nebi, ale pořád na ně vzpomínám. Buď rád, že máš tak hodnou paničku, ona je určitě také ráda, že tě má. Nevím, jestli dáváš pác, ale já bych ti pác dala, i když bych se trochu bála. Určitě umíš pořádně štěknout i vycenit zuby. Měj se se svými páníčky krásně a zas nám dej o sobě někdy vědět.
Alena Várošová
Moc pěkné povídání o psím věrném kamarádovi.Nadarmo se neříká Pes je nejvěrnější přítel člověka.Panička se musí přizpůsobit.
Soňa Prachfeldová
Rexíku jsi hodný kluk, určitě zastavíš, aby panička mohla pořídit nějakou krásnou fotku. Moje holka Fanča je divoká, nemohu ji nechat na volno, ale jak jí řeknu stůj, počká až vyfotím a zase pěkně táhne.
Alena Vávrová
Rexíku, jste s Paničkou správná dvojka! To když já jsem ještě měla svoji čubinku, tak s ní něco vyfotit bylo těžké. Ta kdyby zahlédla srnku, nebo ušáka, tak ani přišlápnuté vodítko jí v pronásledování nezabránilo. Za kačenami se hnala do vody. Prostě lovecký pes a navíc nevychovaný. Proč, to by bylo dlouhé povídání. Tak hlavně Paničku dobře hlídej, když spolu chodíte odlehlými místy a nech ji fotografovat, ať se máme tady na co koukat. PAC a zase někdy napiš!
Eva Mužíková
-opr: nevzdáváš ...
Eva Mužíková
Vendíku, dobře děláš, že to nevdáváš. Řídíš se heslem : " Důvěřuj, ale prověřuj". Já miciny také nehoním, jsem na ně zvyklý ze statku, no a fenečky mne od doby, kdy si panička usmyslela - prý z nějakých zdravotních důvodů, připravit mne o " okrasu" :((((, nelákají.. Bertík
Hana Rypáčková
Kamarádi, já asi nejsem asi pes, kočky neproháním, klidně si může přede mnou lehnout na záda.Ale feničky, to je jiná.Za nimi běhám, tak dlouho otravuji, zkouším to všelijak, aby byla povolnější a stejně dostanu rafanec. To na mě platí, ještě to prubnu, co když to byly jen fóry, třetí pokus a pak si pamatuji.To už si od její paničky nevezmu ani piškot, co kdyby zase rafla?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?