Kouzlo časů minulých: Zázrak jménem dřevo

Pěkná exkurze do první poloviny minulého století, včetně detailů. Takové povídání pomáhá evokovat dávno zasuté vzpomínky a to je dobře. A dřevo jako takové? Každý rok mi v lese revírník nastříká ve vymezeném úseku stromy, které je možno pokácet a odvézt (říkají tomu nevím proč "samovýroba") za přijatelnou cenu na dvůr, kde nařezané a naštípané špalky poskládané do hraní 2 roky proschnou a pak s nimi šup do kotle! Takže každé jaro hodím motorou pilu do batohu a vyrážím do lesa za vůní čerstvě pořezaného dřeva a je mi tam fajn, i když se mnohdy vracím docela udřený.

Dřevo je voňavé,hřejivé,tvárné,inspirující...a špekáčky na lískovém prutu nezapomenutelné.mm

Pěkný článek, vůni dřeva mám ráda a posezení u krbu kde hoří polena nemá chybu.

To jsou moc krásné obrázky, dokládající úžasnou práci. Vzpomínám si, že v jižních Čechách jsme měli staršího pana učitele, o němž bylo známo, že je z Moravy, a ten měl na dvorku vždy takhle nádherně srovnané dřevo, jak umělecké dílo. Dřevo je mi energeticky blízké, narozdíl od kovu. Váš článek mě moc zaujal a potěšil.

Článek jsem si s chutí přečetla,pěkně napsáno. Ještě nikdy nikde jsem neviděla dřevo tak krásně naskládané.Určitě to není jednoduché. Nějaký čas jsem pracovala se dřevem,ještě teď cítím jak vonělo.

Dřevěná nádhera! Tu vůni pryskyřice cítím i na tu dálku.

Krásný článek proložený úžasnými fotkami.Ještě jsem nikdy tak složené dříví neviděla.Já občas skládám pár březových polen do krbu a většinou se mi halda zbortí. Tohle je umění.

Hezké- a ty zásoby dřeva ! Tak úhledné!

Moc zajímavý článek a zaujaly mne úžasné fotky.,Také mne učila maminka rovnat dřevo do hranic,nebo do těch kulatých hraniček.U na oikĺi%ňáky se oamatuji,jako děcko jsem je musela plnit. Vždy jsem si toho těch piliňáku vlezla nohama a dupala jsem,tak jak když šlapu každým rokem zelí.Šetřila jsem si ruce.No co se v mládí naučíš,v stáří jako bys našel.

Pane Kašík, vy svým vyprávěním nikdy nezklamete. Zavonělo to nejen dřevem, ale i špekáčky a chlebem a hlavně vzpomínkami. Těch piliňáků jsme se jako děti také něco "natloukly".