Zdeněk Horenský zpovídá jihočeského spisovatele Františka Tylšara

Zdeněk Horenský zpovídá jihočeského spisovatele Františka Tylšara

28. 11. 2015

František Tylšar, narozený 1966 v Šumperku, Jahodový básník, textař, lektor vzdělávání dospělých, železniční specialista, podnikatel, je v současnosti zaměstnanec vlakového doprovodu Českých drah. Žije ve Veselí nad Lužnicí. Poezii se začal věnovat teprve v roce 2009. Zpočátku jen krátkými verši pro pár přátel na sociální síti. Rok na to již vydal svoji první básnickou sbírku "Jahodové verše". Členem JčKOS je od roku 2013. Stará se o webovou prezentaci klubu, je členem výboru, šéfredaktorem a editorem klubového časopisu Literární Fórum.

Kromě vlastního psaní pomáhá začínajícím autorům při vydávání jejich prvních knih - projektem „I ty můžeš mít vlastní knihu“. Často píše pro místní či odborné časopisy. Je textařem skupiny A proč ne Soběslav. Jeho texty zpívají také hudební seskupení Duo VP z Chrudimi a Renata Sofie Šandorová.
Ve volném čase rád cestuje, hraje na kytaru a fotografuje. Více informací naleznete zde.  

Fando, nelze se nezeptat, co tě k básnění, jak sám říkáš teprve nedávno, přivedlo a kde se bere tvůj vztah k literatuře a ke knihám různých žánrů?

K básnění básníka přivádějí múzy. A v jihočeském kraji je jich takové množství, že jejich polibkům nelze odolat. Koneckonců, tu nejkrásnější jsem si vzal za manželku.

Jaké byly začátky tvého působení v Jihočeské obci spisovatelů?

Jednoho dne jsem na doporučení kamaráda a spisovatele Jana Maruny zašel na schůzku klubu. Odvážně jsem se posadil po levici předsedkyně Hanky Hosnedlové. A už jsem tam zůstal. Dnes už jsem jako její „pravá ruka“. Ale vážně. Až díky klubu jsem začal přemýšlet nad tím, co a jak vlastně píšu, objevil jsem, že verš má i svá pravidla, zákony, teorii. Prostředí ostřílených literátů a jejich užitečné rady či kritiky mě posouvají kousek po kousku stále blíže k cíli – ke skutečné poezii. Je to nekonečný příběh a já jsem moc rád, že jsem se stal jeho součástí.

Dá se časově náročné povolání dát do souladu s tvou činností v literárním klubu, s vlastní tvorbou básní, vydáváním knih i pomáháním jiným?

Dá, ale není to snadné. Většinu volného času trávím u počítače. Denně vyřídím desítky mailů. Ale na druhou stranu, není krásné psát si s takovými osobnostmi jako jsou spisovatelé?

Nevyhýbáš se ani autogramiádám, besedám o knihách a knihovnickým akcím téměř po celé republice. Máš vůbec čas ještě na něco jiného?

Mám. Zejména na rodinu, která má v mojí hierarchii pořadové číslo jedna. Dále na cestování, fotografování. Ale to vše tak nějak spolu souvisí, prolíná se a s literaturou žije v určité symbióze.

Někoho by mohlo napadnout, že právě antologie píšících železničářů je jen něco jako pel mel, od každého něco, co sám soudíš o obsahu obou knih, do nichž byly zaslané příspěvky autorů po výběru zařazeny?

V dnešní hektické době není tolik příležitostí, aby se mohli setkávat literáti se svými přáteli stejného zaměření. Nejenom za vše může nedostatek času. Spatří-li však antologie světlo světa, stává se výpovědí o své době, byť v podobě básní, povídek a různých útvarů, nejpestřejší kvality. V jednom sborníku nelze nashromáždit jen samé Seiferty, Máchy, Wieveghy či budoucích nositele Nobelových cen za literaturu. Každý takový počin však může objevit nové talenty a starým ostříleným matadorům nabízí hozenou rukavici. Je jen na nich, zda naleznou odvahu ji přijmout.

Mělo také tvé působení v Dopravním vzdělávacím institutu vliv na literární činnost?

Psaní předpisů a výukových textů mi po ukončení kariéry na DVI chybělo. A tato mezera vytvořila podhoubí pro začátek mé literární kariéry.

Co bys vzkázal začínajícím autorům a zájemcům o psaní?

Pište, pište, pište! A nebojte se vytáhnout své rukopisy ze šuplíku či pevného disku. Každý text si nalezne svého čtenáře. Rád vám s tím hledáním pomůžu.

Kam se mohou zájemci o psaní či vydání knihy obrátit?

Jihočechy bych pozval přímo do našeho Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Pro ostatní je zde moje adresa profandu@seznam.cz.

 

Bibliografie:
Jahodové verše (Nová Forma 2010)
Radost (Nová Forma 2011)
Milování (Nová Forma 2012)
Veršované pohádky (Nová Forma 2014)
Od R po S aneb od rýmovaček po sonety (Nová Forma 2015)

Spoluautorství:
Tajemství píšťaly (Epika 2013)
Ptáci z podzemí (Almanach české poezie 2013)
Pastýři noci (Almanach české poezie 2014)
Tekuté písky (Epika 2014)
Literáti na trati (Antologie píšících železničářů 2014)
Literáti na trati II (Antologie píšících železničářů 2015)

poezie spisovatelé Zpovídání
Hodnocení:
(5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Zajímavý rozhovor. Z JčKOSu znám jen Petra Šulistu. Setkávání se a čtení veršů a próz se děje i spontálně na Šumavě, kam se hodně tvořivých lidiček stáhlo. Spojují se s jinými aktivitami, často výtvarnými a hudebními. Jsou to velmi milá setkání.
Zuzana Pivcová
Váš rozhovor s panem Tylšarem se mi velmi líbí, ze zvědavosti jsem si ho vyhledala a přečetla si na jeho stránkách některé jeho verše. Zaujaly mě. jsou citlivé, poetické i lehce erotické, ale nijak drsné. A přiznávám se, že mě zaujala i ta jeho nabídka v závěru. Díky, pane Zdeňku.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 43. týden

Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat památkám kulturního světového dědictví zapsaných na seznam UNESCO.