Dvě perly
jak slzy pláčí,
a hlavy dračí
v pohádkách
se násobí.
Kdo zachrání tě
Evropo,
ty krásko v rozkvětu,
v čas co přišel
po létu, a mlčí.
Jen výbuchy hlučí,
a dvě perly stékají,
tak trochu potají
po tvářích těch,
co nechtějí se vzdát,
aby se mohli
naše děti,
ale i vnuci
radostně smát.
A pravnučky tancovat...
Tuto báseň věnuji našim dětem, vnukům i pravnukům, jejichž životní cesty jsou teprve na prvopočátku.