Bioekologický život mé babičky
Ilustrační foto: pixabay.com

Bioekologický život mé babičky

6. 6. 2020

Moje babička neznala slovo ekologie. Ani nemusela, protože ona ekologicky žila. Uvědomuji si to pokaždé při víkendu tráveném na chalupě, kde se zarputile snažím hospodařit způsobem mé babičky.

Ráno vstanu a zatopím ve sporáku. Dřevem. Zatímco se vytápí místnost, stihnu ještě na sporáku ohřát vodu na kafe, na mytí nádobí a průběžně na cokoliv, kde je teplé vody potřeba. Voda pochází ze studny a dle hygieniků má parametry srovnatelné s balenou kojeneckou vodou. Topím dřevem, odpad je minimální, ovzduší téměř nezatěžuje. Dřevo je vlastní, protože jsme v zimě porazili starou shnilou vrbu u potoka, která se chystala každou chvíli spadnout. Potřebovali jsme k tomu povolení, potvrzení od různých institucí, ale to už je jiná historka.

Vaření. Tak to je největší oříšek. Krájet, míchat, přetahovat kastroly po plotně na správná místa, topit, zametat pod sebou, nespálit jedno, nenechat vychladnout druhé, nezapomenout přikládat. Pokaždé odjíždím alespoň s jednou popáleninou  prvního stupně. Se sporákem zjevně nejsem kamarád. Ještě, že dříví mi přinese manžel. Ale žádná elektrická trouba neupeče tak dobře, jako ta sporáková. Asi je to tím, že peče ze všech čtyř stran stejně. Jak to ta babička mohla všechno stíhat?

Vaření mi trvá jednou tak dlouho než v mé panelákové kuchyni a pohybu mám podstatně více. Šlapání na rotopedu tedy odpadá. Narotuji se až až.

Přitom ekologicky třídím odpad. Papír do kamen, plasty do igelitky a potom do kontejneru před hospodou. Zbytky jídla sousedovic slepicím, kostičky okolním psům.

Další kapitola je praní. Babička prala ve staré pračce, které jsme říkali "kejvačka", protože se prádlo naskládalo do poloviny bubnu a pomocí dlouhé páky a druhé poloviny bubnu uvedlo do pohybu - rozkejvalo. Čili jakási automatická pračka na ruční pohon. Bylo to určitě lepší, než posilovna. Když prádlo dostatečně vydrncala, naložila do škopíčku a šla je vymáchat do potoka. Vodu z prádla, ve které bylo rozpuštěné mýdlo s jelenem, vylila na trávník. Nevím, zda mýdlo bylo toxické, ale trávník měla vždy zelený, hustý.

Když už měla klouby oteklé od revmatismu, složily se jí děti na jednu z prvních automatických praček zn. Tatramat. Babička pokrok neodmítala. Poslušně čekala, až se prádlo vypere automaticky samo, pak je naložila do škopíčku a odešla vymáchat  do potoka. Inu, starého psa novým kouskům nenaučíš, říká přísloví. A já dodávám, ani starým kouskům ne. Proto praní vynechám, kejvačku už stejně dávno nevlastníme. Nedávno jsem jednu podobnou viděla v muzeu v Polici nad Metují. Byla jsem jediná, kdo věděl, k čemu ten podivný přístroj sloužil a jak fungoval. Mladí návštěvnící muzea při mém zasvěceném výkladu mysleli, že jsem historička. A já jsem zatím jenom a pouze pamětnice! Nebo hysterička - někdy.

Tak co říkáte - nebyl to krásný život? Žilo se levně, zdravě, ekologicky. Pomaleji. Hospodyně si pro čerstvou biozeleninu do polévky došla na svoji zahrádku. Maso v kvalitě bio se jí popelilo v kurníku, dupalo v králíkárně, a když byla žena zvlášť pracovitá, kvičelo v chlívku. Pro bio mléko si došla s bandaskou přes potok k sousedce, která chovala kravičku. Hospodáři nemusel nikdo určovat, kdy může nebo nemůže porazit strom na svém pozemku. On sám nejlépe věděl, kdy nastal jeho čas, a žádná povolení k tomu nepotřeboval.

Domů přijíždím zdravě unavená, ale cítím se jak po relaxačním pobytu ve wellness středisku.

Spustím automatickou pračku, myčku na nádobí, založím si suroviny na domácí toastový chléb, spustím domácí pekárnu. Ještě dát rozmrazit maso do mikrovlnky. Potom si mohu v klidu říci "za nás pracují stroje", usadit se s kávičkou k počítači a prohlédnout si nové příspěvky na portálu i60.

domácnost ekologie Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Děkuji redakci, za zveřejnění pár let starého článku. Moc se mi líbil.
Naděžda Špásová
Ivano budu se opakovat z roku 2015. Svůj panelákový byt bych za život z dětství bez vody v domě, latrínu za chlívkem, studnu na louce a podobné "vymoženosti" té doby nikdy nevyměnila , leda tak za krásný dům se zahradou a vymoženostmi dneška. Latrína a voda venku mi stačí na zahradě. Ale napsané to máš hezky. :-)
Jana Šenbergerová
Mohu jen potvrdit, co jsem napsala po přečtení před skoro pěti lety: "Takový život měl něco do sebe. Nebyl čas se nudit, natož prudit. Ale nebyla řada věcí, bez kterých si už dnes těžko náš život představit. Pokrok nezastavíš, jen aby on nezastavil nás. Moc hezky jsem si početla." :-)
ivana kosťunová
Paní Pokorná, já bych zase nečekala, že v mém úsměvném srovnávání života na vesnici kdysi a života v paneláku nyní uvidíte výsměch předkům. Raději mé články nečtěte, vyhnete se zbytečné frustraci.
ivana kosťunová
Hanko, je to pět let starý článek, a poznáš to podle komentářů z r. 2015 . :))
Hana Rypáčková
Retro mám na chatě a moc si to užívám.. Jasně, že doma je to jednoduché, ale venku víc zábavné.. Jak poznáme, že je to starý článek?
Jitka Caklová
Jezdit žít na vesnici "na zkoušku" a vracet se do pohodlí paneláku, no nevím nevím. Babičku ani dědečka jsem z žádné strany nepoznala, zato život na vesnici v "celé kráse", protože soukromé hospodaření bylo jediným zdrojem obživy, naprosto dokonale. Vím, že z tohoto světa odejdu s motykou, nebo hráběmi v ruce :-) :-), protože v péči o to, co jsem v životě vybudovala, vidím smysl života ♥
Anna Potůčková
5 let starý článek, ale ráda jsem si jej přečetla. Mé mamince na první pračku dala peníze stařenka (takto jsme říkali babičce). Peníze stařenka dostala od pojištovny za svého syna, který se zabil v traktoře. Babička ve stáří bydlela u nás, maminka se o ni starala a proto dostala od stařenky také peníze za pračku.
Marie Ženatová
Když jsem se v roce 1967 vdala, tak jsme bydleli 3 roku u mých rodičů na vesnici a můj manžel se moc divil, co všechno musím zastat než ráno odcházím do práce - rodiče totiž měli ještě záhumenek - kravičku, prasátka, kozy, slepice - když šla maminka na ranní směnu do kravína, tak ranní práce v domácnosti byla na mne, musela jsem i kravičku podojit a nachystat mléko do konviček lidem, kteří si pro ně chodili, postarat se o 5letého brášky - zavést ho do školky - pak teprve běžela na do práce, která mi začínala v 7 hodin. Topila jsem samozřejmě také v kamnech, s prádlem jsem jezdila na trakači je máchat do malé tůňky, když bylo málo vody tak se nosila v kbelících z daleké studny. Život v naší rodině probíhal asi tak jako píše p. Halátová - teď ve svém věku často vzpomínám na maminku, jak tu všechnu práci stíhala, měla jí totiž daleko víc než já.
Marie Faldynová
Bydlím v paneláku. Mám kamarádku ve venkovské chalupě, je jí 76 let a má velkou zahradu. Teď jsem tam strávila týden, snažila se pomáhat - ale na pracovitou kamarádku nemám. Je znát, že má trénink. Sama nevím, jestli bych byla ochotná zdravější a namáhavější způsob života vyměnit za panelák. Zatím mi vyhovuje to střídat :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.