Moje prohraná bitva o Hedviku v Měsíci
československo-sovětského přátelství

11. 11. 2015

Autor: Libor Farský

Hodnocení:

(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Rypáčková 13.11.2015 09:11

Taky mám z táhlého poradování a s školních schůzí /než jsem to zabalila/ vzpomínky. Pod stolem se tahaly děti o papírky /školka už končila a byly mě přivedeny /a stále jsem je napomínala.Jak mě to mrzelo být někdo jiný než maminka./Středy měl muž do šesti./Kdyby to aspoň byly důležité věci, ale mlácení prázdné slámy.

Marcela Pivcová 13.11.2015 08:29

Libore, Tvoje vzpomínky mě opět inspirují k porovnání našich školních porad s Tvými. Jak pravila Zuzka, nejsi v tom sám. Mých čekání po odpolední schůzi na další autobus, kteý jel až za 2 a půl hodiny, a nebo "stopů", bylo bezpočet. Někdy jsem došla až těch 10 km domů pěšky! Kino jsme na vsi neměli, možná, že bych byla ochotná při nepříznivém počasí i ten film strávit. Dost mých vzpomínek, Ty napiš další, doufám, že těch školních máš v ještě velkou zásobu.

Zuzana Pivcová 11.11.2015 19:34

Já jsem jednou usnula v osmdesátých letech na začátku sovětské detektivky (možná už za "Přestavby"!), na kterou jsme povinně museli, a probudila jsem se až na konci. Tvůj výrok o házení nohou pod klacky mi připomněl výrok jednoho horlivého kolegy, který místo, že pojedou soudruzi z ústředního výboru, řekl "soudruzi z ústředního topení". A jeden velitel pravil na nástupu vojákům místo Nalejme si čistého vína "Nalejme si červeného vína". A jinak, Liborku, takové prekérní situace zřejmě zažila většina z nás, nejsi v tom sám . :-))

Jana Šenbergerová 11.11.2015 19:08

Z kina jsem odešla v životě jen třikrát a měla jsem štěstí, že jsem to měla blízko domů. Jinak bych asi také měla problém. Kdoví, co by na vás přišlo, kdybyste šel na ten sovětský film.

Elena Valeriánová 11.11.2015 15:52

Tak jsi mě Liborku, dostal. Já myslela, že půjde o nějakou pěknou babu a že se dozvím nějaké pikantnosti. A kde nic tu nic, ale přečetla jsem si to ráda i se pobavila a následně tě politovala. Jo když není kam si "odskočit" je to zlé. I když nevím proč se říká odskočit, mě když se "chce" tak rozhodně skákat nemůžu

Libor Farský 11.11.2015 15:35

Večerní autobus v 17.30 stavěl úplně všude, takže cesta trvala 55 minut.

Jiřina Benešová 11.11.2015 14:02

Clapi by vám řekli, že nemáte držáka. Z Č. Budějovic do Č. Krumlova to nění až tak daleko. Já říkám: vtipný článek.

Zpět na homepage Zpět na článek

Filmaře do bytu – hůl do ruky

„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš,“ ubezpečovala mě moje kamarádka Pavlína.

Zuzana Zajícová

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Máte to taky tak?

Večer po sprchování se zkouknu v zrcadle a říkám si, že bych potřebovala nějaké to kilo zhubnout.…

Věra Petrášová

Míčky, míče, balony

Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden pověšený.

Věra Ježková

Prázdniny před šestapadesáti lety

Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po maturitě na SEŠ v Gottwaldově. Bylo nám dvacet, všechny jsme byly svobodné, ta pravá láska na nás teprve někde čekala.

Marie Měchurová