Prožili příběhy, které by vydaly na film. Přitom jsou to úplně obyčejní lidé, jen jejich životy ovlivnily historické události. Nebáli se, nevzdali se, překonali příkoří, které by mnohé srazily na kolena. To jsou hrdinové databáze Paměť národa.
Každý rok několik z nich dostává Cenu Paměti národa a letos tomu není jinak. Paměť národa je dobré znát. Celkem už je v projektu zahrnuto přes pět tisíc vyprávění pamětníků. Milé je, že je zpravidla vyhledávají a nahrávají mladí lidé. Takové propojení generací se vidí málokdy. A zájem je čím dál větší. Není divu, příběhy mnohých zdánlivě obyčejných lidí se čtou lépe než detektivky.
Funguje to tak, že pamětníkovo vyprávění je natočeno, záznam uložen v archivu Českého rozhlasu a části z něj a příběh z něj zpracovaný je pak ke čtení na stránkách www.pametnaroda.cz<http://www.pametnaroda.cz>. Mnoho lidí si v ní čte, když se necítí dobře. Protože po seznámení se s tím, co kdysi lidé prožívali, se pak současné starosti zdají být bezvýznamné. Je to tak trochu terapie pro každého. Tak tady je malá ukázka, dva z příběhů, které letos budou oceněny.
Z Prahy do Tobruku
Viktor Wellemín byl pražský kluk, který měl pěkné dětství. S kamarády si hrál v pražských čtvrtích Žižkov a Karlín a lumpačil jako všichni malí kluci. V dětství ještě nevnímal, že je od některých kamarádů odlišný tím, že pochází z židovské rodiny. Tehdy kluci nic takového neřešili. Do jeho života však vtrhla druhá světová válka. A rozhodl se, že nebude čekat, až přijde to nejhorší. Zatímco jeho rodiče zůstali v Praze, on, sedmnáctiletý se spolu s o čtyři roky starším bratrem Adolfem rozhodli odjet pryč z protektorátu. Dobrodružná cesta přes Slovensko vedla k Černému moři, pak se dostali na turecké lodi až do Palestiny. Tam vstoupili do 11.východního československého praporu, stali se členy protiletadlové jednotky a dostali se až do severní Afriky, do Tobruku.
Jeho další osudy byly dobrodružné. Bojoval v bitvě o francouzský přístav Dunkerque, mina mu tam utrhla kus nohy. Konec války prožil v Londýně. Jeho návrat domů kopíruje zkušenosti mnoha dalších českých vojáků, kteří za druhé světové války bojovali na západě. Nikdo už doma nebyl. Rodiče zahynuli v koncentráku, jejich byt už užívali cizí lidé, nedostal zpět ani rodinnou farmu. Válku přežil jen jeho bratr, nikoho jiného už neměl. A další zlo se blížilo. Komunistický převrat v roce 1948. Lidé jako Viktor, tedy Židé, nestraníci a bojovníci ze západní fronty byli podezřelí, nežádoucí, nebezpeční. Dostal malý invalidní důchod, jeho děti nedostaly doporučení ke studiu. Ale vše přežil a měl i sílu o tom vyprávět.
Odvážná zachránkyně životů
Stejně jako Lýdia Kovářová, další z těch, kteří dostanou letošní Cenu Paměti národa. I její dětství v třicátých letech na rodinném statku nedaleko slovenského Brezna bylo hezké. Jenže pak, v roce 1944 vypuklo Slovenské národní povstání. A místní mladí lidé se chtě nechtě stali jeho součástí. A tak pomáhala partyzánům. Přechovávala pro ně zbraně, jídlo, byla s nimi v kontaktu. Když bylo povstání potlačeno, nastěhovali se do domu jejích rodičů němečtí důstojníci. Období strachu, hladu. Museli jim odevzdat domácí zvířata, vybavení domu, zásoby. Takto, přímo pod kontrolou Němců, přesto s rodiči pomáhala známému a jeho přátelům, kteří se skrývali v horské chatě zapadané sněhem. Pak jednoho dokonce schovávali u sebe ve stodole. Lýdia několikrát svou duchapřítomností a statečností zachránila život lidem zapojeným do odboje, pro mnoho místních byla hrdinkou. Ne tak pro komunisty. Protože nikdy nevstoupila do strany. Podařilo se jí vystudovat a pracovala jako učitelka, ale úřady jí pořád znepříjemňovaly život, mimo jiné proto, že její muž emigroval.
Cenu letos dostane také Anna Hyndráková, která přežila Osvětim jako jediná z celé její rodiny a Branislav Tvarožek, který za války sháněl jídlo pro partyzány. Také jejich příběhy jsou uchvacující a jsou uloženy v databázi Paměti národa.
Kdo se chce o nich dozvědět více a ještě si k tomu poslechnout dobrou muziku, neměl by si nechat předávání cen ujít. Slavnostní večer vysílá Česká televize na ČT 2 17.listopadu od 20 hodin a přenos se dá poslouchat i na vlnách Českého rozhlasu.
