O Mariánských Lázních, berlích a manekýnách

Lidmilo, moc jsem se pobavila. Bohužel tuto situaci znám velmi důvěrně. Nebyla jsem sice fyzicky omezena v pohybu, ale když vás to chytne v půlce cesty do práce, pot a slzy vás ženou kupředu, kdo nezažil, neuvěří. Jsem ráda, že je kamarádka v pořádku a přeji vám i jí hodně zdraví.

Nejen Lidmilka co napsala tento skutečný příběh,ale i Eva má super básnické střevo k tomuto tématu.Holky skvělé a co bude dál?

Lýdie, znovu jsi mi připomněla tento srandovní příběh, který jsi mi vyprávěla v Poděbradech. A opět mám velkou představivost. :)))

Lidmilko, to je bezva tečka za diskuzí. Pro podobné situace mám dobrý návod z jednoho vtipu. Cituji: "Víte jak vypadá sibiřský záchod? Jsou to 2 hole. Jedna se zapíchne do země a druhou odháníme vlky".

chybička... "měla " druhý verš, tam nepatří....

Lidmilko milá, hezky jsem se pobavila...:))) Také jsem si okusila péči lázeňskou Já jsem byla jako mrcha, ten můj elán někam prchá, nic mne stále nebaví, asi tělo churaví. Zvolila jsem měla procedůru, myslím tím lázeňskou kůru, do vany mne ponořili, střiky prudké namířili. Nožky, záda, vpředu vzadu, chvíli prdel, chránit bradu, v horké vodě skrytá celá, zcela jsem tam zrůžověla. Vylezla jsem zakrátko, jsem růžové prasátko, hupky dupky pod dečku, oddechnu si chvilečku. V tom tu se mnou někdo třese, zrovna jsem byla kdes v lese, Vylítla jsem , čučím co se děje, nade mnou se sestra z lázní směje. Aniž bych se toho nadála, prý jsem tam na celé kolo chrápala, ono se po lázni hezky usíná, místo pěti minut, uplynula celá hodina. Honem , honem domů Evča utíká, vysvobodit musí toho svého Bertíka, stýská se mu, on jí jistě nepochválí, že se babča přesčas v lázních válí.

Dodatečně se člověk při čtení takového vyprávění vesele usmívá, ale někdy se mi při cestě do práce na Invalidovně zdálo k nevydržení i pár desítek metrů od tramvaje přes zrekultivovaný park, placený z Evropských fondů pro místní rozvoj. Tam si sednout nešlo. :-))

Uvědomuji si rozdíl, když si do lázní vyrazíme na dovolenou a když se tam lidé léčí. Hlavně v Janských lázní, kde je spousta vrstevníků po obrně. Seznámili jsme se tam s mnohými lidmi a jezdí tam pravidelně již od dětství.To je mi potom trochu trapně vyprávět o výšlapu několikakilometrové tůry někomu, kdo těžce chodí o berlích.

Tak to si dovedu velmi živě představit, protože něco podobného jsem zažila. Mladí mě po operaci nohy vyvezli na invalidním vozíku na pořádný kopec k rozhledně a tam jsem prostě musela. Konec nebyl katastrofální jen díky průběhu, kdy mě v podřepu držela dcera. Přesto dosti prekérní situace, ale pořádně jsme se u toho nasmály.

Lidmilko,moc pěkný a výstižný článek tak dopodrobna popsaný,jako kdyby se to přihodilo přímo autorce. Je ze života dvou lázní,ležících vedle sebe,co by kamenem dohodil.Nejsou lázně,jako lázně.Ještě teď se směji při té představě..Ale smát se cizímu neštěstí, to taky není fér.Ale stát se může všechno a myslím si,že není ani jeden člověk,co by se mu podobná příhoda s koláčem nestala.Hlavně když slátá všechno dohromady,to je potom koláč zvaný trdelník.!.Píši za sebe,nejsem výjimkou. Hlavně,že paní Lidka je již v pořádku a slouží ji zdraví.