Dvougenerační soužití

Dvougenerační soužití

6. 11. 2015
Budu vám vyprávět příběh, který zní v zemích českých tak trošku jako z jiné planety, a přece je doslova a do písmene pravdivý.

Představte si manželský pár, ona 64 a on o tři roky starší. Žijí v dvougeneračním domě, který postavili její rodiče. Dnes žije už jen matka, 92 letá, štíhlá žena s pokročilou demencí.  Hlavní personou v domě je paní Rita, sice je již v důchodu, ale 3x týdně chodí do práce pomáhat coby účetní. Rita je jedináček, a tak se o dům, který postavili rodiče (oba pracovali celý život jako dělníci), nemusí s nikým dělit. Ale stejně tak se nemůže podělit ani o starosti se stárnoucími rodiči, posledních pět let je již "jen" péče o maminku. Dům má dva samostatné byty, obytné podkroví a technické zázemí ve sklepě.

Manželé rádi cestují, a Rita pak z poznávací dovolené vytvoří krásnou vzpomínkovou fotoknihu. Má jich už pěknou řádku. A teď přijde to nejdůležitější. Aby maminka, paní Ewa, mohla usínat a probouzet se ve své posteli, aby mohla přes den být ve známém prostředí a „mladí“ mohli odjet, je potřeba najít někoho, kdo babičku ohlídá, kdo jí uvaří, připraví čisté oblečení a poskytne jí milou společnost. Rita už ví, jak na to, má své zkušenosti. Vyzkoušeli i profesionální péči v rezidenci pro seniory, ale Ewa se tam vůbec necítila dobře. Takže dnes už jen funguje pečovatelka na 24 hodin do domu.

Přijela jsem ze 700 km vzdáleného města, do sousedního státu, do velkoměsta s mrakodrapy, kde mne u autobusu čekala Rita s manželem, a odvezli mne do domu. Dva seznamovací dny uběhly jako voda (kde je v okolí obchod, co je v domě, co Ewa ráda jí, kde má prádlo, kde najdu kotel a pojistky, kdyby vypadl proud, co jsou mé povinnosti a dalších x důležitých informací). Kolikrát jsem slyšela: „Na co máš chuť, co tu najdeš k jídlu i k pití, si vezmi. Co budeš vařit je tvoje volba, naše babi jí všechno…“ V neděli jsem vyfotila Ritu, Otto a další dvojici před domem, když nastupovali do taxi. A tak vzniklo první foto do jejich nové fotoknihy z poznávací dovolené v Africe. 

Jo, je to tak, známe se cca 60 hodin a oni mne v naprostém klidu opustili a zanechali ve svém domě s Ewi. Nyní mám k dispozici nejen svůj pokoj v podkroví, ale celý byt Rity, jejich kuchyni, jejich zásoby (a že jich je tu asi na rok života), jejich peníze na hospodaření, auto či kolo na nákupy… Zkrátka a dobře důvěřují zcela neznámé ženě, že jim ohlídá nejen babičku, ale celý majetek, a věří, že až se vrátí,  bude vše v naprostém pořádku.

Ano, jejich dovolená se prodražila o moji výplatu a náhrady za cestování, o poplatek agentuře. ALE... Věří, že si užijí 7 dnů a 7 nocí pohádkové dovolené, vyčistí si hlavu a pak dalšího půl roku, do další dovolené, se zase budou s láskou každodenně starat o maminku. A co Ewa? První dny jsem musela opakovaně odpovídat na stejný okruh otázek, tak jak to u starých lidí s demencí bývá: kde je Rita, kdo jsem já, odkud pocházím - aha „Tšešaj“, můj muž pocházel z „Noje Bystric“, myšleno Nová Bystřice v Jižních Čechách. Ale rychle jsme si na sebe zvykly, prohlídly stará alba, poseděly u TV, společně četly noviny a časopisy. A nyní spokojeně čekáme příjezdu Rity a jejího manžela. 

A já? Není to moje první zkušenost ,a tak  přemýšlím, proč mají rodiny v Čechách o tolik menší důvěru v tyto služby než je tomu v sousedním Německu. Nebo? Že by to nebylo jen o důvěře…?

Můj příběh práce
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dagmar Pravečková
Milé dámy, z celého srdce děkuji všem za podporu. Mohla bych psát skoro každý den. Pořád se něco zajímavého děje, pořád mám nové náměty a nebo vzory pro život. Ze spousty zajímavých setkání a zkušeností třeba jednou napíšu knihu :-) mnoho článků z mého působení v roli privátní pečovatelky a společnice a nejen na toto téma najdete na mém blogu AktivniZivot http://aktivnizivot.blogspot.de/2015/11/tip-kdo-rad-cestuje-kdo-se-necha.html Zdravím do České republiky
Marie Foltýnová
Starat se o staré nemohoucí, jak v pečovatelských domech,tak i v soukromí,je poslání.Moje kamarádka jezdila do Rakouska,kde se starala o starého pána,který pocházel od nás,tak že se s ním dobře domluvila.Přeji Dáši trpělivost a laskavost,které máš na rozdávání,jak jsem poznala podle vyprávění cestou do Poděbrad.
Hana Šorejsová
Dagmar, jsem moc ráda, že opět od Vás článeček. Asi jsem si potikaly tehdy na přehlídce, ale od počátku jsem Vám fandila, že jste dáma s velkým srdcem, co má tu odvahu. Už u článku Vita é bella, Lady sympatie. Moc díky a přeji Vám hodně hezkých chvil. A určitě zase napište.
Alena Várošová
Obdivuji člověka,který se stará takto o přestárlé,dokonce i nemocné seniory a má třeba dobře zaplaceno.Moje kamarádka ze Slovenska se stará spoustu let o skoro o sto letou babku v Rakousku..Zprvu s ní jezdila i na vycházky,babka leží,ona se stará pečuje o ni,vaří,pere,žehlí,uklízí je tam nepřetržitě celých 14 nocí a pak se vystřídá se svou známou.Má to dobře zaplacené. Na stravu a bydlení nic nepřiplácí.Ten,kdo se stará o nemohoucí člověka by měl dostat metál. Evo,za ty služby a tu směšnou cenu, by dnes nikdo nevstal ani z postele.
Eva Balúchová
Ahoj Dáši!!! Myslím,že to není jenom o důvěře...
Lidmila Nejedlá
Ahóóój Dagmar, to je dobře, že jste se ozvala. Vím, že máte zkušenosti pečovatelky v Německu a obdivuji Vás nejen za odvahu, ale hlavně za dobrou duši a trpělivost při pomoci seniorům. Ať se všechno daří.
Eva Mužíková
Takováto služba je jistě velmi záslužná a náročná, nikdy nevíte, jaký člověk tuto službu potřebuje...Jak píše Hanka, u nás je to asi opravdu o cenách, ne každý potřebný si může ze svého rozpočtu pomoc dovolit. Já trochu odbočím, pečuji o souseda, dává mi částku, kterou dostává od Úřadu práce - 800,- Kč... kdyby mi měl podle ceníku služeb Pečovatelské služby zaplatit veškerou péči z mé strany / úklid, koupání, pedikůra, manikůra, praní, žehlení, pochůzka na úřady, / musel by mi ze svého připlatit... nevyžaduji to, ale vím, že PS by mu za 800,-Kč měsíčně leda tak uklidila a vyprala...
Zuzana Pivcová
Je už známo, že paní Dáša má v pomoci seniorům v sousedním Německu velké zkušenosti, takže může poreferovat věcně a pravdivě. Když jsem byla díky archivní pomoci pozvána k jedné manželské dvojici do Duisburgu, bydlela jsem v jejich apartmá pro hosty (pro názornost bych to nazvala přístavkem jako třeba pro výminkáře) a zde jsem měla k dispozici vše včetně nádobí, trvanlivých potravin, samozřejmě přístrojů pro domácnost, telefonu. Paní mě viděla prvně v životě, v archivu bádal jen pán. Zjistila jsem, že nemají důvěru jen ke mně, ale i k ukrajinské paní na úklid, která se o jejich byt starala běžně během dne, když nebyli doma. Nepatřili k bohaté vrstvě, oba byli v důchodu, pán bývalý učitel. Také jsem se od jedné bývalé kolegyně němčinářky (když jsme se znaly, učila krátce a moc německy neuměla)dověděla, že na inzerát dělala společnici nějaké staré dámě v Rakousku, která byla soběstačná, ale už trochu senilní. Její mladí chodili do práce a navíc neměli trpělivost s babičkou sedět a poslouchat její vyprávění. Kolegyňka sice nedostala velký plat, ale byt, stravu, kapesné a velmi dobrou jazykovou praxi.
Hana Rypáčková
Protože na tuto službu nemáme peníze, jen tak na dvouhodinový záskok, než si nakoupíme nebo dojdeme sami k lékaři. Mnoho žen z okolí pracuje za hranicí v podobné službě a mají draho zaplaceno. Ale mladí lidé využívají více a víc Home Exchange a vymění si byty, auta i psy s podobně žijící rodinou ze zahraničí.Je to výhodné pro obě rodiny. Ovšem- vybavení bytu trochu na úrovni. Já bych náš panelákový byt asi nenabízela.
Hana Rypáčková
Protože na tuto službu nemáme peníze, jen tak na dvouhodinový záskok, než si nakoupíme nebo dojdeme sami k lékaři. Mnoho žen z okolí pracuje za hranicí v podobné službě a mají draho zaplaceno. Ale mladí lidé využívají více a víc Home Exchange a vymění si byty, auta i psy s podobně žijící rodinou ze zahraničí.Je to výhodné pro obě rodiny. Ovšem- vybavení bytu trochu na úrovni. Já bych náš panelákový byt asi nenabízela.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA