Čas dušičkový, čas návratů

Pane Huspeku, jsem si jista, že by se vám líbily stejně jako tehdy, možná o vzpomínky víc. Mně stačí, že budu chvíli v paměti těch, kteří mě přežijí. Připomněl jste mi hezkou báseň Zdeňka Janíka Zapomínání Nejdříve odcházíme ze smyslů sejde z očí sejde z mysli potom z databanky paměti i naše osobní kódy stárnou nejdéle zůstáváme na dně srdce schopného dotknout se na chvíli věčnosti

V Jeseníku jsme měli kasárna, sloužil jsem u železničního vojska v letech 1966-68... Pokud jde o místo toho věčného spočinutí - pravda je, že bychom měli zůstávat hlavně v mysli našich nejbližších. Ale co za 30-40 let? Ten náhrobek je přece jen připomínka našeho někdejšího bytí v tomto slzavém údolí... Ale jak se říká, proti gustu žádný dišputát. Jsou pořád jesenické stráně na podzim tak barevné, jako tehdy?

V Jeseníku jsme měli kasárna, sloužil jsem u železničního vojska v letech 1966-68... Pokud jde o místo toho věčného spočinutí - pravda je, že bychom měli zůstávat hlavně v mysli našich nejbližších. Ale co za 30-40 let? Ten náhrobek je přece jen připomínka našeho někdejšího bytí v tomto slzavém údolí... Ale jak se říká, proti gustu žádný dišputát. Jsou pořád jesenické stráně na podzim tak barevné, jako tehdy?

Mám hřbitovy ráda, i když se nehodlám na žádném z nich zdržet, až odsud odejdu. Pokud budou mít pozůstalí potřebu uložit mé pozůstatky, mám vyhlédnutou vsypovou loučku na jesenickém hřbitově, kam jsem nechala uložit ostatky svého manžela v naivní víře, že ta louka bude celý rok krásná. Zjara a v létě plná lučních květin a v zimě pod bělostnou peřinou v lepším případě, bez sněhu alespoň plná drobných sedmikrásek. Zmýlila jsem se. Přestože je tam viditelně umístěn zákaz vstupovat na pietní místo, jímž je celá louka, neurvalí pozůstalí po ní dupou, aby tam mohli umístit své květiny, věnce a svíčky, které místo zkrášlení tuto louku dokonale hyzdí. Asi se nechám vysypat v lese, protože tato totální nekázeň živých mi opravdu vadí.

Letos do dušičkového času zářilo slunce,o to příjemnější procházka tímto vzrostlým parkem to byla.Mám na mysli velký ostravský hřbitov,který parkem opravdu je.Se svými milými nejbližšími na "onom světě" si vždycky popovídám,řeknu novinky,někdy si postěžuji a taky poprosím o jejich ochrannou ruku.Je to taková příjemná návštěva se vzpomínáním.mm