Říjen tohoto roku mi uběhl nesmírně rychle. Byl plný akcí, zábavy, kultury, práce i setkávání s dobrými lidmi.
V den státního svátku, přestože u nás na severu panuje inverzní počasí, jsme po obědě vyšli ven se psy. Prošli jsme obcí a já jsem si s lítostí uvědomila, že od té doby, co bylo povinné vyvěšování vlajek zrušeno, na žádném domě česká vlajka nevlaje. Pouze na státních budovách je vyvěšena. V roce 2018 bude sté výročí naší samostatnosti, chci optimisticky doufat, že nebude hůř.
Tyto úvahy mi prolétaly hlavou, když jsem byla v předvečer státního svátku na slavnostním koncertě v divadle Ústí nad Labem u příležitosti oslav 70.výročí ukončení II. světové války a státního svátku vzniku samostatného Československa. Orchestr a sbor Severočeského divadla a trubači Hradní stráže prezidenta republiky, sólisti Gabriela Beňačková, Miroslav Dvorský nám připravili nezapomenutelný zážitek - Libuše, Vltava, Můj domov, Rusalka a další překrásné melodie. Marta Vančurová recitovala poezii od Jaroslava Seiferta. Velikáni a vlastenci dřívějších dob - bude se ještě někdy něco podobného opakovat, má naše současnost potenciál lidí, na které budou moci býti naši následovníci v budoucnu jednou hrdí?
Začátkem října jsem se zúčastnila studijní cesty do Německa "Nová jezerní krajina v okolí Lipska - po stopách hnědého uhlí ". Jejich rekultivace jsou podobné našim po skončení uhelné činnosti, jen bych řekla, že společnosti, provozující těžbu v Německu, mají přísnéjší podmínky: navrátit krajině tvář, přesídlit lidi do nové krajiny a vystavět jim domy v podobě, jaké měli v původním bydlišti. U nás se zrušily obce a lidé byli nastěhováni do paneláků, bez ohledu na jejich dosavadní způsob života. Celá vesnice se vešla do jednoho anonymního paneláku. Odtrženi od jejich celoživotního způsobu života, bylo to pro ně velmi těžké. Jenže těchto pamětníků ubývá a při setkávání lidí ze zaniklých obcí je to nejlépe vidět. Proto velmi chápu lidi, kteří se brání prolomení těžebních limitů v Jiřetíně a jinde.
V rámci akcí ke Dni seniorů náš klub navštívil Prahu a její ZOO. Počasí nám přálo, z rozhledny byl krásný výhled na Prahu.
Uspořádali jsme též benefiční koncert na opravu kostela sv. Jakuba Většího ve Světci, zněly varhany, cembalo, fagot v podání Štěpánky a Radovana Skalických - opět nádherný zážitek, jen ty penízky nebudou na vše stačit, budeme ho muset zopakovat. A to strašně rádi!
Tento plodný říjen pokračoval mojí účastí na vernisáži s mými amatérskými fotografiemi. Říjen zakončíme s hasiči dýňováním a lampionovým průvodem s dětmi.
Musím říct, že je vše poněkud hektické, náročné na čas a mé síly, přesto ještě suším zeleninu dle receptu Alenky, zvládla jsem rybíz al´a brusinky dle Eleny, vnímám dění na i60, modelky a články, jen kvíz a ostatní soutěže nezvládám. Ale nemusím být u všeho, že?
Přátelé, hodně zdraví a elánu do sychravých dní - receptů na překonání obtíží je dost přímo na i60, a to je prima, ne?!