K napsání tohoto článku mě inspirovala televizní inscenace – detektivka, která se odehrávala v Praze na Novém Světě. Bylo to natáčeno asi v osmdesátých nebo devadesátých letech.
Bylo zarážející, jak tehdy domky vypadaly – šedivé a oprýskané. Vyhledala jsem fotografie z procházky, která se uskutečnila letos v dubnu, a rozhodla jsem se s vámi podělit o své dojmy. Komentované vycházky jsem se zúčastnila s klubem posluchačů U3V. Byli jsme na Novém Světě, užívali si romantiku 19. století a stálo nás to jen čas a žádné peníze.
Naše procházka začala na zastávce tramvaje č. 22 – Brusnice. Od Brusnice jsme šli parkem kolem sochy Franciška Skorina, královského botanika a významného běloruského humanisty a zakladatele východoslovanského knihtisku. Působil v Praze v letech 1535 až 1539. Jak se můžete podívat na fotografii, byl to asi pohledný muž. Traduje se, že modelem stál Jiří Diensbier st. Asi je na tom něco pravdy.
Sešli jsme po schodech kolem Lumbeho domku (profesor přírodních věd, přednášející na Českém stavovském polytechnickém ústavu a poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady) a ocitli jsme se na malém náměstíčku. A hned první dům nás uchvátil. Je to krásná a jediná pražská roubenka (dnes je to ale replika), o které psal Jakub Arbes. Tato roubenka patřila do devadesátých let minulého století Arnoštu Lustigovi a bydlel tu s ním až do své smrti i Ota Pavel.
Hned na začátku naší procházky Novým Světem nás uchvátilo panorama od Černínského paláce přes Kapucíny a Loretu nad střechami této malebné čtvrti.
Ve 14. století místo za hradbami, dnešní Nový svět, využil Hynek Berka z Dubé a založil zde osadu pro lidi pracující na hradě. Domky mají většinou gotické základy, ale byly často přestavovány a současné fasády jsou převážně renesanční, barokní a klasicistní. Měly svá domovní znamení s nejčastějším atributem „zlatý“ – gryf, beránek, pluh, bažant, hruška, hrozen, slunce. Mnoho se jich nedochovalo a některá jsou novodobě vytvořená – nicméně můžete se pobavit jejich hledáním a identifikací.
V 19. století to už většinou bylo místo chudých, které se dostalo do romantické literatury (Gustav Mayring – Valpuržina noc, Jan Neruda – Pražské idyly). Jakub Arbes si dokonce zde našel svou ženu v jednom, z dnešního pohledu, z nejatraktivnějších domků. Byla to chudá pradlena. Spisovatel se zachoval jako pravý muž, a když dívka otěhotněla, oženil se s ní navzdory úšklebkům příslušníků jeho společenské vrstvy. Svoje dojmy převtělil do romaneta Zázračná Madona. A kdo z osobností patřil mezi zdejší obyvatele? Bylo jich opravdu hodně, lokalitu si oblíbili zejména výtvarníci, ale i spisovatelé a další osobnosti kultury a politiky.
Z náměstíčka vedou dvě ulice – vlevo Nový Svět – tou jsme šli a do kopce vede ulička Černínská. Nesmím ji opominout – jednak je tam dům s nejkrásnějším dochovaným znamením U zlatého bažanta, a nad ním dům Jana Švankmajera s moderní galerií, a na rohu zahradní zídky na nás shlíží Jan Nepomucký z dílny Matyáše Brauna. Podíváme - li se nad něj, uvidíme střechu s křížky – to byla původně márnice později přestavěná na obytný dům, ve kterém žil Karel Kachyňa. Nad tím je už oranžerie zahrady Černínského paláce a Loretánské náměstí. To bude ale jiná vycházka, a proto jsme se vrátili na náměstíčko k roubence.
Před námi je vysoký dům U zlatého pluhu, který má dochovány ve fasádě švédské dělové koule z doby obléhání Prahy Švédy v roce 1648. Jedním z majitelů byl režisér Ivo Novák (Léto s kovbojem, Fešák Hubert) a měl zde i svůj první ateliér Jan Zrzavý. U jeho paty je pak vidět malý, růžový domek – nejmenší pražský dům.
Následuje dům U zlatého slunce – k němu se váží jména Jiřího Anderleho a Vladimíra Suchánka – malíři a grafici.
Pokračujeme romantickou uličkou, mineme vpravo dvoupatrový dům s pamětní deskou Františka Ondříčka, významného houslisty 19. století, a dostaneme se ke krásnému domku s terasou, kde se dá dobře občerstvit v kavárně za dobré ceny a s vynikající vyhlídkou na údolí Brusnice a Lumbeho domek.
Je to dvojdům, který patřil Josefu Nálepkovi – jedinému sochaři, kterému se podařilo udělat sochu Dalího.
Z terasy kavárny jsou vidět některá jeho díla na zahradě. Po levé straně už je pak jen zeď, za kterou je krásné dětské hřiště, ve dne volně přístupné, a letní scéna divadla Ungelt. Domky jsou teď jen vpravo.
Je tu dům U zlatého beránka – dům výtvarníků. Pobýval zde nějaký čas Milan Knížák a v sedmdesátých letech malíř Miloš Kurovský, se svou galerií za okny. Následují domky přilepené na zeď kapucínského kláštera. S těmi můžeme spojit jména fotografů Jana Reicha a Oty Pajera a tím i se jmény Moniky Pajerové, Kateřiny Jacques a Emmy Smetana – všechny tyto dámy jsou sestřenice.
Dominanty této uličky jsou dva krásné domy – jeden je ve vidlici Kapucínské ulice a byl postaven pro rodinu Santiniů. Později patřil do roku 1949 ke klášteru a byl to internát pro kapucínský sbor chlapců – zpěváčků. Druhý je pak výrazná nebarokní stavba za Kapucínskou ulicí v barvě červené a bílé – zde bydlel Rudolf Friml a velmi často sem chodil Karel Hašler za jeho sestrou Zdenou. Za rohem v Kapucínské bychom mohli najít Jana Zahradníka, kterého známe jako tvůrce magické jeskyně.
Na konci uličky už jsou jen domy U zlaté hrušky (býval to vyhlášený nevěstinec a lidový hostinec) – dnes velmi drahá restaurace.
Jedním z významných obyvatel byl hned počátkem 17. století Tycho Brahe v domě u Zlatého gryfa na východním konci ulice – má na domě pamětní desku.
Na konci, či začátku Nového Světa v č. 1 připomenu ještě osobnost 20. století, na kterou bychom neměli zapomenout, je to Jaroslav Drobný – hokejista a tenista. Byl členem zlatého týmu hokeje v roce 1947 a výborným tenistou, který vyhrál i Wimbledon – ale až po emigraci, a to za Egypt v roce 1954.
Naše procházka dále pokračovala Jelením příkopem, Václavskou vinicí na Klárov. O tom někdy příště.
