Píše se rok 1961. Devatenáctiletý výpravčí vlaků Frantík Rendl má šanci stát se doživotním majitelem křivé huby! Je postižen stejně jako tetina Francka. Měla křivou hubu, nedokázala říct ef a tak jí říkali Trancko! Tradovalo se, že o svém synovi Jaroslavovi prohlašovala:
,,Tarošek trdí tod terinou!“
Jejímu synovi pak nikdo ve vesnici neřekl jinak nežli Tarošek.
Frantíka utěšuje jen to, že lékařská věda značně pokročila od dob První republiky.
,,Zapískej!, zavelel při prohlídce místní doktor Damián. Ačkoliv Frantík byl na průmyslovce pískací jednička, vydral se mu ze rtů jen jakýsi sykot.
,,Obrna lícního nervu!“ konstatoval lékař a povolal zdravotní sestřičku. Na tváři postiženého pak demonstroval příznaky této zákeřné choroby. Celkové hodnocení. Doma a v teple!
Frantík ovšem slouží v malé stanici a ke svému lékaři musí zajíždět do Břeclavi. Stanice totiž leží v pásmu železničního zdravotnictví Břeclav. Tak putuje vlakem s poduškou na obličeji. V čekárně se na stolku povalují brožurky. Zasvěceně vyprávějí o příznacích různých chorob. Nemocný jimi z nudy listuje. Posléze je postižen cukrovkou, epilepsií a cyrhózou jater! Po přečtení příručky se okamžitě dostaví příznaky té které nemoci. Po prostudování příručky Kterak předcházet infarktu myokardu, cítí okamžitě bolest nad klíční kostí! Posléze příručky zavrhuje a nudu zahání čtením brakové literatury. Lékař předepisuje elektroléčbu. Frantík bude jezdit do Bučovic. A zde poprvé ocení přítomnost hezké zdravotní sestřičky při léčebné kůře.
Leží na lehátku a prsatá sestřička mu masíruje povadlou půlku obličeje jakýmsi přístrojem. Sem tam je pohlazen po tváři bohatýrským ňadrem, obaleným bílým pláštěm. Léčení je příjemné, nehybná tvář pomalu oživuje. Jakmile ve tváři zacuká, je vyhráno. Povedlo se. Frantík opět píská. Akorát po dalších čtyřicet let, v nestřežených okamžicích, cvičí pohyby obou polovin tváře. Frantík zůstává nadále majitelem souměrné tváře, i když ta pravá polovina je o poznání pomalejší. Celá událost akorát přivodila Frantíkovu lásku k bujnému poprsí. Nadále se stal nepřítelem malých forem.
Jak šel život, ocitnul se Frantík pod kontrolou železničního zdravotnictví. Pravidelné a důkladné prohlídky jej obtěžovaly, nicméně připustil, že je to tak dobře. Kvůli vysokému krevnímu tlaku byl odsouzen k pravidelné měsíční návštěvě lékařky Studené. Rozčilovaly jej však zástupy pacientů a hodinové prodlevy v čekárně. A tu se v ordinaci zjevila příjemná sestřička Marienka. Hezká Slovenka se stala spojencem Frantíkovým při předbíhání čekajících pacientů. Jakmile se Frantík objevil v přeplněné čekárně, očekával otevření dveří ordinace. A už je mezi dveřmi Marienka.
,,Pane Rendl pojďte na injekci!“
Příští hodinu pacienti litovali této chvíle.
,,A co je nového na dráze?“
Takto začínaly dlouhé rozhovory pacienta s paní doktorkou. Jejich přátelství bylo ukováno kdysi na plážích v Rumunsku. Jakmile se pacient dostal dovnitř, rozhovor se protáhl nejméně na půl hodiny. Přitom paní doktorka akorát měřila aparátem jeho krevní tlak. Jakmile přinesl Frantík poukaz na kondiční rehabilitaci do Luhačovic, stal se objektem závisti.
,,To nic paní doktorko, budu na vás myslet a pošlu vám pohled.“
A tak se také stalo. Frantík poslal z příjemné dodatkové dovolené celkem dva pohledy. V únoru si bahnil ve vyhřátém bazénu a skleněnou stěnou pozoroval zimní krajinu. V rohu teplého požehnání sledoval ženy v plavkách a připadal si jako nákupčí šejka Ibrahima pro jeho harém.
První pohlednici poslal do rodné železniční stanice. Stálo na něm. Zcela ponořen do vyhřáté vody krytého bazénu, sleduji oknem zimní kalamitu. Při souboji s tímto nadělením jsem s vámi a držím vám palce! Druhou pohlednici poslal paní doktorce. Napsal. Zdejší léčebné kůry jsou vydatné a důkladné. Vrátím se domů zcela zdráv a vaši ordinaci budu nadále navštěvovat jen z čisté lásky k vám.
,,Safra, safra. Pane Rendle mám pro vás špatnou zprávu. Máte rozbouřené ledviny, z laboratoře přišly neblahé zvěsti. Posílám vás do nemocnice, musí vás hospitalizovat!“ Tuto smutnou zprávu sdělila paní doktorka člověku, který nebyl od roku 1977 jediný den nemocen. Neschopenka byla pro něj naprosto neznámým tiskopisem. Frantík zcepeněl. Blíží se konec jeho dní. Zemře už na příjmu. Zničí jej nemocniční prostředí a pohled na pacienty v županech.
Do příslušné ordinace se Fanouš dostavil předčasně. Měl velikou tašku s potřebami a kufr knih a časopisů. Ještě před nástupem, před vrátnicí mu udělala křížek na čele jeho druhá žena.
,,Pane Rendle, není to tak zlé. Budeme to léčit ambulantně a vy budete chodit na kontrolu!“
Frantík opouští ordinaci a prchá. Běží i se zátěží. Neohlíží se, co kdyby jej ještě z vrátnice zavolali. Prchá v děsu, jako zachráněný trosečník z hořící vzducholodi Hindenburg!
Děs z nemocničního prostředí provází také kamaráda Fortunáta. Stejně jako Frantík, nepoznal ani on kouzlo neschopenky a nemocniční prostředí jej deprimovalo.
,,Člověče, já jsem dostal ledvinovou koliku. Řval jsem jako tur a odvezli mne rovnou do špitálu. Já, kterej mám ještě slepý střevo, najednou ležím na operačním stole. Celá ta legrace mne stála patnáct tisíc!“
,,Sakra, jak je to možný, tak korupce zasáhla i do nemocnice?“ zajímá se Frantík.
,,Člověče, jak se blížila sestřička s tím uspávacím sajrajtem, napadlo mne, že se už neprobudím! V předtuše smrti jsem si vyžádal papírek a z posledních sil jsem napsal, kam jsem ukryl před manželkou svý těžce nabytý a dlouho utajovaný nemanželský prachy! Dala je dětem.
V Luhačovicích na kondiční rehabilitaci leží Frantík ve vaně a oddává se blahodárné perličkové koupeli. V místnosti jsou dvě vany, pěkně svorně vedle sebe. Aby mohli být ve vanách současně muži i ženy, dělí vany igelitový závěs. Ke každé vaně vedou ovšem zvláštní dveře. Nahý Fanouš si leží ve vaně a bublá. Vtom se otevřou dveře a zhruba sedmdesátiletá sestřička přivádí do místnosti osmdesátiletou pacientku. Ta je obalena v bílém prostěradle jako Římský senátor. Překvapení je oboustranné. Obě dámy spatří v bublanině nahého chlapa. Sestřička pochopila, že obě vstoupily do špatných dveří. Zazmatkovala a zakryla kostnatýma rukama , zezadu, oči přiváděnému prostěradlu. Fanouš zcela neschopen pohybu, pozoruje tento výjev. Pak zvolá:
,, Když je ta svobodná volba lékaře, já žádám o svobodnou volbu lázeňské sestřičky!“
Svobodná volba lékaře zasáhla do Frantíkova života. Sestřička Marienka odešla k jiné lékařce. Frantík se rozloučil s paní doktorkou Studenou, starou známou z Rumunských pláží. Šel za sestřičkou Marienkou. Nezvolil svobodnou volbu lékaře, ale svobodnou volbu zdravotní sestřičky. Už si zvykl na neustálé předbíhání pacientů v čekárně. Nemohl se vzdát otevřených dveří, ve kterých se posléze objeví příjemná tvář a zvolá: ,,Pane Rendle, pojďte na injekci!“
