Na začátku dotazníku vždy vyplňuji základní údaje, jako kolik obyvatel má obec, ve které bydlím, kraj, věk a určitě i jiné údaje, o kterých už se nikdy nedozvím. Protože v okamžiku, kdy vyplním věk - kategorie 59 a více - udělá to cvak, děkujeme za účast, výzkum je již naplněn. Dokud jsem vyplňovala kategorii 49 až 58, výzkum tak brzy naplněn nebyl. 59 a více. Ne 59 až 68 či 69 až 78. Prostě 59 a více a konec. Jako bys nežil.
Mám jít na plastiku? Nebo lhát a vyplňovat kolonku věku 49-58? Proč bych to měla dělat? Je snad vyšší věk důvodem k tomu, aby se člověk hluboce zastyděl a chodil pro jistotu kanálama? (takhle nespisovně napsáno mi to zní lépe).
Zvykám si. V mé bance, kde mám již 25 let podnikatelský účet najednou zjistili, že můj kontokorent je příliš vysoký vzhledem k mým obratům a je třeba jej razantně snížit. Slečně na přepážce jsem vysvětlila, že mé obraty jsou již 15 let velmi podobné, podmínky smlouvy plním vzorně, a ve smlouvě není uvedeno, že při snížení obratu jsem povinna si kontokorent snížit.
Jsem účetní, takže jsem i bleskově spočítala, kolik na mě banka za těch 25 let vydělala. Slečna na to, že mě vybral počítač a ukazovala mi sjetinu, kde bylo moje jméno zvýrazňovačem zaškrtnuto. Poznamenala jsem ironicky, že to určitě nebylo kvůli mému věku. Slečna vehementně tvrdila, že jsem se nestala rizikovou kvůli věku, ale kvůli obratům. Uzavřela jsem celou tu záležitost tím, že nevidím důvod si kontokorent snížit, a pokud oni ano, ať to udělají, ale musí počítat s tím, že v tom případě se obrátím na bankovní dohled ČNB.
Od té doby je klid, kontokorent používám vesele dál. Ne že bych ho tak nutně potřebovala, ale jde o princip. Začínám se bavit.
Onehdy mě jiná slečna telefonicky zkontaktovala a příjemným hlasem mi nabízela výhodnou půjčku jakékoliv částky za nepatrný úrok, to vše bez ručitele. Ještě než stačila rozvinout pracně naučený postup se zaručenými výsledky, zarazila jsem ji dotazem, zda se podívala na mé rodné číslo.
Podívala se a znejistěla. Velmi mile se mě snažila povzbudit tím, že úroky se samozřejmě vypočítávají individuálně, ale i tak by to pro mě bylo velmi výhodné. Obě jsme věděly, že já s tímhle hrozným rodným číslem půjčku nedostanu. Ocenila jsem její takt a ukončila její rozpaky tím, že jsem poděkovala za nabídku a odmítla.
A když už jsem tak v ráži, co bych ještě podnikla - no ano, kreditní karta! Pojišťovna, u které mám uzavřené životní pojištění, nabízí kreditní kartu, kde se z obratů, jež kartou projdou, připisují body k mému životnímu pojištění. Chystám se té výhody využít a žádám o vystavení kreditní karty. Nechci provokovat, tak vyplňuji kolonku úvěrový rámec na 15 000,- Kč.
A nic. Po měsíci na základě mého telefonického dotazu se dozvídám, že má žádost měla některé formální nedostatky, které je nutno opravit. Opravila jsem. Zase nic. Po dalším měsíci a mém dalším telefonátu se dozvídám, že tam žádnou moji žádost nemají.
Zkrátím to. Zhruba po půl roce po podání dvou stížností na různé instituce a nepřeberném množství telefonátů jsem se stala majitelkou kreditní karty s uvedenými výhodami. Zřejmě jsem banku konečně přesvědčila, že při mé aktivitě se v nejbližší době umřít ještě nechystám.
"A to ti těch pár šprdlíků, co ti připíší k životnímu pojištění, stálo za to rozčilování?" nechápe moje dcera (kategorie 29-38). Co na to říci? Ano, stálo mi to za to. Jde o princip.
Včera jsem konečně zjistila, že kategorie 59 a více má i svá pozitiva. Byla jsem si v bazénu zaplavat se synem a vnučkami. Paní u pokladny se mě zeptala, jestli jsem dospělý, nebo senior. Odpověděla jsem, že jsem naprosto dospělý senior. Moje ironie však nebyla na místě. V tomto případě šlo o slevu, která je seniorům na vstupném poskytována. Hrdě jsem se tedy přihlásila k seniorům.
Jsem kategorie 59 a více, čili spokojený a vyrovnaný senior, se smyslem pro humor. Zdraví přiměřené věku, přiměřeně sportuji, přiměřeně cestuji, pracuji ve své vlastní firmě možná trochu nepřiměřeně.
Vše by mohlo být zalité sluncem, jen bych byla moc ráda, kdyby slovo senior neznělo většině institucí a většině občanů jako sprosté slovo.
