Když se kdysi řeklo Rožnov, pamětníkům určitě naskočilo další slovo - LOANA. A pak některým i Valašské muzeum v přírodě nebo SKANZEN. Dnes LOANA neexistuje, ale Valašské muzeum ano. Ovšem i to dnes vypadá zcela jinak, než kdysi dávno. Naposledy jsem zde byla před mnoha lety. Nyní jsme do Rožnova naplánovali zájezd pro naše seniory.
Ještě před několika dny je celkem příjemně. Dnes ráno trošku mrholí a teploměr je na nule. V Beskydech bude určitě mnohem chladněji! Ale není přece špatného počasí, je jen špatné oblečení! Tak čeho se bát?
Autobus je plný, vyjíždíme. Není snad městečka či vesnice, kde by se na cestách nepracovalo. Po hodině a půl jsme na místě. Rychle vystupuji z autobusu, abych seniorům zakoupila vstupenky. Mířím ke vchodu do Skaznenu. Nápis Dřevěné městečko znám. Tam prodávají vstupenky. Než lidé dojdou, budu je mít v ruce. Chacha, já jsem ale idealistka. Dnes je všechno jinak. Na protější straně ulice je postavena zcela nová budova. No, byla otevřena 1. 5. 2006, ale pro mne je nová.
Vstupní budova se jmenuje Sušák. Je zde pokladna pro všechny areály muzea, najdeme zde sociální zařízení, malé občerstvení, prodejnu suvenýrů. V přízemí najdeme stálou expozici, nazvanou Městečko pod Radhoštěm, v patře pak aktuální výstavy pod názvem Život na Valašsku - opravdu zmizelý život? Prohlížíme si se zájmem vše. Velice pěkné!
Poté míříme přes cestu do Dřevěného městečka. To je nejen nejstarším a nejnavštěvovanějším areálem Valašského muzea v přírodě, ale i nejstarším muzeem v přírodě celé střední Evropě. Tento areál byl otevřen
r.1925. Můžeme zde vidět způsob života na malém městečku v 2.polovině 19.století do začátku století dvacátého. Je po sezoně. Takže už nemáme možnost vidět žádné programy ani žádnou výrobu řemeslníků. Škoda!
Individuálně se procházíme a obdivujeme vše, co nám padne do očí. Vstupujeme do krásného kostelíčku a na hřbitůvek, kde leží významní lidé, např. autor Broučků pan Karafiát, skokan na lyžích Jiří Raška či Emil Zátopek.
V restauraci si dáváme něco na zahřátí a jdeme k autobusu. Jedeme dál. Tentokrát do lesa. Míříme na Soláň.
Tento kopec patřící k Vsetínským vrchům, vysoký 861m, je považován za jednu z nejkrásnějších částí Valašska. Je zde výhled Na Beskydy i Javorníky, ale také při vhodném počasí až na Malou Fatru, Sulovské skály či Martinské hole. Vystupujeme z autobusu. Na venkovním teploměru nejbližší budovy jsou 2°C. No, to si dáme! Ale všichni přece věděli, že jedeme do hor, snad jsou řádně oblečeni. Zase se pletu. Ač všichni dospělí a svéprávní, přece jen někdo vše nedomyslel. A už slyším poznámky jako co tu budeme dělat, když je zima, zda nemůžeme odjet dřív, než za 3,5 hodiny, které jsem oznámila atd.
Co budeme dělat? Radím procházky, pozorování přírody a dýchání čistého horského vzduchu! Poznámky ustaly, asi si mě nechtěli rozzlobit.
Opravdu krásná příroda. Škoda, že není příliš jasno. Ale to nevadí. Jdeme k nejbližší budově, kterou je Zvonice. Ta slouží jako Info centrum a galerie umění. Vevnitř příjemně hřejí kachlová kamna a senioři začínají být spokojeni.
Je po sezoně. Otevřený je jen horský hotel Čarták. Někteří jdou na procházku, jiní se potřebují nasytit. Vcházíme do Čartáku. Velice hezká budova, vevnitř příjemně teplo, hezké prostředí, na pohled milý personál. Jídelní lístek mluví hodně. Nacházíme zde nejen tradiční jídla, ale také speciality. Každý si může vybrat. Překvapuje mě, že třeba kynuté knedlíky s borůvkami se mohou objednávat podle podle žádaného počtu knedlíků.
Žaludky jsou spokojené, jdeme na procházku. Nacházím pár ryzců, ze kterých mám opravdovou radost. Máme možnost vidět skiareál, jdeme až na vrchol Soláně. Je zde opravdu pěkně. Někteří si na vycházky netroufají. Co kdyby nastydli? Ale toto je problém samotných jedinců. Toto řešit nebudeme.
Nastává čas odjezdu. Většina nadmíru spokojených seniorů sedá do autobusu a myslím, že na toto nádherné prostředí budou dlouho vzpomínat.
