Václavské náměstí oživí
výstava Wintonovy vlaky

Sira Wintona velmi obdivuji, jeho odvaha byla fantastická. Viděla jsem film se shledáním jeho zachráněnými dětmi, bylo to velmi dojemné. Těšilo mne, že se dožil vysokého věku a mohl se těšit z poct, kterých se mu dostalo.

Panelovou výstavku o osudech některých bývalých zachráněných dětí jsem měla možnost vidět asi před 2 roky na Kampě. Nikdy nezapomenu na ten pořad BBC, který po letech odvysílala i naše televize. To bylo tak neskutečně dojemné, protože Sir Winton byl pozván do studia do nějakého pořadu, aniž by tušil, že publikum tvoří výhradně jím zachráněné Děti z různých států, které byly tajně pozvány. Zpočátku se někdo přihlásil a moderátor řekl: Je tu ještě někdo, koho Sir W. zachránil?, a nato začali vstávat všichni v sále a vrhali se k němu a objímali ho, to bylo něco, co si v sobě uchovám do konce života.

Sir Nicholas Winton byl skromný člověk, který o svém hrdinském činu sám nepromluvil.Náhoda tomu chtěla, že veškeré dokumenty našla jeho rodina. Malá Charllotte Stein, neteř mé babičky, se už do vlaku v r. 1939 nedostala,tak jako mnoho dalších dětí. Téměř 700 dětí však mohlo žít dále. Velmi dobře bylo vystiženo ve filmu "Všichni moji blízcí." Před Sirem Wintonem smekám.

Výstavu jsem shlédla, oslovila spoustu lidí. Před sirem Wintonem nelze jinak, nežli "smeknout". To, co pro ty děti udělal, nemá obdoby! Bůh mu dal právem dlouhý život.