Haló, tady skřítek Elfíček, pokračuju v hlášení, jak trápím svoje klientky. Nejdříve jsem je mátl, protože se nemohly dohodnout na datumu. Já jim mám dělat naschvály a zatím je ony dělají mně. Vymyslely si provizorní kalendář. Na stole mají cedulku, dnes je neděle 4.10. Tak jim občas schovám brýle, propisku, peněženku, ale to jen tak, abych nevyšel ze cviku. Se stmíváním vytáhly v přístavu foťáky a cvakají a cvakají. Zaujala je skupinka mladíků hrající jen tak na náměstíčku pétang. Chvíli je pozorovaly a pak přístav opustily. Ale co to, že by zbloudily? Veliký Elfe, ony jdou na druhou stranu od kempu, to vidím špatně, že ta slepá vede tu hluchou blbě! Jo, takhle, ony loví tu Wifinu.
Sedly na lavičku, červená otevřela noťas a nic. Wifi nechytily, ale za to na ně nalezly desítky mravenců a bábušky je teď různě vytřepávají z kalhot či z bundy, žlutá křičí, že má jednoho na zádech pod tričkem. Došly do městečka k nějaké pizzerii. Žlutá sice umí trochu francouzsky, ale jak se řekne Máte tady Wifi??? Červená už nečeká na žádnou francouzštinu a ukáže na svůj noťas – Wifi? Pekař pizzy jí předá lísteček s heslem – jak jednoduché domluvit se v zahraničí! Tak honem se přihlásit, kouknout, co píšou holky na íčku a kolik přišlo mailů. Poslat několik mailových pozdravů a na íčko vložit pár fotek a kdo by to byl řekl, trvalo to víc jak hodinu. Teď jen jestli holky trefí domů! Jak je to učila Elena francouzsky? Že netré, že netré, že netrefí do kempu? To jsem si oddychnul, jsou v pořádku zde a už zase večeří! Nechtěl bych je živit!
Veliký Elfe, s tou bouřkou v Nice jsme to asi přehnali. Sedmnáct mrtvých vylekalo v Česku všechny příbuzné a kamarády, tak mobily pořád zvoní a SMS chodí jedna za druhou a babulky musí všechny uklidňovat, že jsou v pořádku. Ó sladká nevědomosti, vždyť ony se to dozvěděly teprve z těch českých zpráv. Tak, veliký Elfe, myslím, že těch špatností už bylo dost, teď budu dělat jen malinké naschválníčky. A daří se mi. Žlutá stále něco hledá a běduje, vždyť jsem si to dávala sem, tak kde to může být?
Mnu si ručičky, jak se mi daří je zlobit. Na červenou nastražuju pastičky a ona nic, ó veliký Elfe, to je děsná flegma. Když něco nenajde, mávne rukou a nezmatkuje, z té ženské nemám ani trochu radost. Já se tak snažím, schovám lžíci na boty a ona si ty botasky klidně obuje pomocí jídelní lžíce a ani nemrkne okem. Schovám jí propisovačku a ona si klidně vezme druhou. Teď se mi podařil husarský kousek, zrušil jsem jim výlet do kaňonu, Monaca i St. Tropez. Po té smrtonosné spoušti jsou zničené silnice. Babky si ale hlavu nelámou, klidně si jedou na výlet vláčkem do městečka Grimaud a tam prolézají zříceninu hradu. Skáčou tam jak terénkozy, kruciš, to by bylo príma, kdyby si tady aspoň jedna vymkla kotník!
Najednou vidím červenou, jak se skučením hledá záchody. Mám být tak veliká sketa, že bych ji nechal se klidně po...? Ach jo, co mám s tebou, padlá děvo, dělat? Kuk, tady máš Toilette! A přece se mi povedl husarský kousek, po použití se rozsvítila červená a žlutá už se dovnitř nedostane. Já jsem zkrátka maličkej, ale šikovnej!
A hele, další příležitost, jedna druhé se na hradě ztratila. Mnu si ručičky, to se mi zas něco povedlo. Elfe, máš rozum, žlutá sice hned zběsile píše červené SMS, ale tu to nerozhází, ani si ji nepřečte a blíží se k vláčku, po chvíli se spolu opět setkají. To jsem dlouho radost neměl. Teď abych se rozkrájel, žlutá jde k moři, červená jde hrát pétanqué. Hurá, červená ze sportcentra netrefí domů! A kruciš, ona nechce jít domů, má mapku kempu a podle ní hledá stanici autobusů, z které se má odjíždět na výlet. Že bych ji aspoň trochu potrápil a obrátil jí mapku vzhůru nohama? Nedá se napálit, už tu zastávku našla a teď si to s klidem vykračuje rovnou k domečku. Teda, madam, já padám, jak dlouho mi trvalo, abych se tu v tom městečku mobilhomů vyznal a ta bába jde najisto. Tak zase nic. Už se dnes večer nikam nechystají? To je škoda, to abych vymyslel nějakou lotrovinu přímo v domečku. Jo, žlutá si postavila vodu na kafe a voda se uvařila a cvakla a nic.
Hahaha, za půl hodiny si vzpomněla, že si chtěla uvařit kafčo! Ale to nic není, chtělo by to něco většího. Promiňte, veliký Elfe, ano, rozkaz, povodeň už ne! Ale přece jen, červená tahá žlutou ven, jenže tu bolí kolena, tak nechce jít. Hurá, červená půjde sama, doufám, že se mi povede nějaká lumpárnička! V přístavu hned u první kavárny chytila Wifi, čumí do noťasu, zas nic, žádná sranda. Aspoň brouka do batohu, ať má trochu nahnáno. Opět nic. Brouka doma vysypala na terasu, ani okem nemrkla. Ach jooooo!
Ha, mám další příležitost, rozhodly se jet na kole do St.Tropez. Je to osm kilásků, třeba píchnou, jůůů, to bude bžunda. Neudělaly mi tu radost. Tak já jim připravím jinou lumpárnu, neuvidí v plné
kráse četnickou stanici, protože je obalená lešením a plotem. Ale ony moc nesmutní, nafotí si i tu zahalenou a jdou do přístavu. Nohama rukama se dorozuměly, že pojede ve dvanáct loď podél
pobřeží St. Tropez, mají tedy tři čtvrtě hodiny na prohlídku staré části města, nalezení toalet, poté vrácení k přikurtovaným kolům a zpět na molo. Hurá, postavil jsem jim do cesty tržiště a tím jsem je zmátl a ony si kus zašly. Nestihnou loď, sláva!!! Já se na to vyprdnu, velebnosti veliký Elfe, neuvěřitelné!
Starým městem se řítí nejdříve červená, zpocená jak kráva, a za ní žlutá s jazykem na vestě a dokonce se doptaly na cestu, protože si zapamatovaly, že mají kola u hotelu Paris. Ony tu loď stihly!!!Ani trošku mne nepotěšily, já je taky nepotěším, trošku jim tou lodí zamávám. Statečně zvládly nejen cestu lodí, ale i cestu zpět na kole a v pořádku dojely do kempu. Tak nevím, mám mít radost, nebo jim to přát? A já mám nápad, nechám žlutou posrat holubem, ufff, musel jsem ho přemlouvat, ale povedlo se. Žlutá sedí před domečkem a pucuje mikinu i batoh a ještě si lebedí, jaké že teď bude mít štěstí. A opravdu, za chvíli přijde delegátka a sděluje, že zrušený zájezd do kaňonu se přece jen bude konat a pojedou na něj ve čtvrtek. Moje práce je zde k ničemu, dopadl jsem jak sedláci u Chlumce.
