Kouzlo časů minulých:
Ošizená Spartakiáda

To je prima, že jsme se mohly setkat na spartakiádě . Já v devíti, pak ve třinácti., dorostenka a dvakrát jsem nacvičovala a byla s nimi v Praze /ml. žáci /míč, kruhy a švihadla-horor/ a Poupata -st. žákyně- brnkačka.

Byla jsem odmala sportovně založená a cvičila na několika spartakiádách a z toho 2x až na Strahově. Naposledy ženy v modrém a předtím dorostenky jako Zuzka - to bylo mládí a proto nezapomenutelné zážitky. A radost z pohybu a ze společného díla mi nezošklivěla ani ta ideologie. Ať si kdo chce, co chce říká.

Vzpomínám si, že jsem nějaký příspěvek do debaty o spartakiádě už psala, ale nevadí. Ze spartakiád mi zbyly vzpomínky s bílým tričkem a zelenými trenýrkami mladších žákyň a jahodový trikot dorostenek. A v roce 1980 jsem zrovna přicestovala z kurzu němčinářů v NDR a prospala jsem u televize celé vysílání, i to populární "když se podaří, co podařit se má". :-))

Také já jsem nacvičovala s krychlí - v tělocvičně i venku. Ale jednou začal velmi rychle déšť, krychle navlhla a pustila barvu. Tatínek však někde sehnal tenkou překližku, sestavil a nabarvil "náhradní krychli" ! Od dětství jsem byla nesportovní - nácvik mi vyhovoval lépe, než nářadí, šplh apod.

Vzpomínám na dvě spartakiády, na které jsem nacvičovala. Na té úplně první, v r. 1955 jsem cvičila za mladší žákyně s krychlí. Nacvičovali jsme skoro denně a ve třídě jsme přechovávali i dotyčné krychle. Bylo mi asi 9 let a o přestávce jsme s druhou spolužačkou trochu ve třídě "trénovaly"- a dostaly jsme poznánámku, kterou si dodnes pamatuji: "O přestávce hází krychlí" a doma podepsat. Tatínek jen kroutil hlavou nad nesmyslností poznámky a mlčky podepsal. Nakonec jsem ani ve finále necvičila, opařila jsem se horkým čajem v předvečer vystoupení. To na 2.spartakiádě v r. 1960 jsem už byla studentkou 1. ročníku odborné školy a cvičila jsem za dorostenky s obručí. Dostaly jsme se až do okresního kola, já dostala těžkou alergii ze slunce a prachu na hřišti a ležela jsem 5 týdnů v nemocnici, takže se finále zase konalo beze mne. Pak už jsem to nikdy nezkoušela, i když jsem se na veškerá cvičení ráda dívala v televizi.

To je ale náhoda. Několik dní uvažuji, že napíšu něco o spartakiádě. V roce 1960 jsem se jí zúčastníla, na rozdíl od vás, jako cvičenka. Snad jsem si od vás taky něco koupila. Tenkrát letěla krabičková limonáda, byla to novinka.

krásné vzpomínání a výborně napsané,díky