Krása papírnictví aneb
Moje malá úchylka

27. 9. 2015

Příběh na 50 slov

Miluji vůni papíru, když v září papírnictví září, miluji vůni papíru, když Narpa zákazníky láká, miluji vůni papíru, když k dopisu usedám. Bločky, čtvrtky, pastelky, deníčky i notýsky, kopíráky, pauzáky, sešity a obálky, černé, bílé, barevné, být první, kdo je otevře. Miluji vůni mládí. Miluji vůni papíru, když knihu otvírám.

Můj příběh

Autor: Dana Kolářová

Hodnocení:

(5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Kolářová 1.10.2015 21:50

Děkuji, paní Hano.

Dana Kolářová 30.9.2015 08:33

Alenko, děkuji. Pamatuji se, mně se nejvíce líbily kostičky v barvě petrolejové…

Alena Vávrová 29.9.2015 23:39

Moc hezké, Dani, vzpomněla jsem si, jak jsem v mládí "ujížděla" na jedněch dopisních papírech. Byly takové droboučce kostičkované, v pastelových barvách ;-)...

VANDA Blaškovič 29.9.2015 20:44

Milá paní Kolářová, tak jste mne naladila, že jsem dala na svůj profil jedno foto pro radost z papírnictví. Papír mám ráda, ale absolutně s ním neumím pracovat. Lejstra jsou pro mne děs a zkáza. Obdivuji účetní a daňové poradce. Ti se s papírovými doklady dokáží i laskat.

Dana Kolářová 29.9.2015 17:04

Děkuji Marie. Také jen tak někdy koupím a zápisníčky se hromadí...:-)

Dagmar Bartušková 29.9.2015 09:55

Ráda jsem chodívala do Narpy, tento název mi nevymizel z paměti. S holkama jsme prohlížely různá přáníčka pro lásky, kupovaly známky z celého světa, vybíraly památníčky aj. I já mám ráda vůni papíru.

Hana Šorejsová 29.9.2015 09:55

Paní Dano, vždy jsem měla ráda hezké dopisní papíry, dodnes si posíláme s přáteli z Austrálie a Ameriky pozdravy na pohledech, občas si napíšeme v leteckých obálkách. Psát dopis bylo pro mne vždy takové hezké zamyšlení. Psávaly jsme si s maminkou, když jsem byla na cestách, psávala jsem si synem, když byl na vojně, nezapomenutelné vzpomínky. Dopisní papíry mám stále a letecké obálky také. Díky, hezky jste to vyjádřila !

Dana Kolářová 29.9.2015 09:22

Janičko, děkuji za milá slova. Škoda, že moderní doba převálcovala dopisní papíry. Napjaté očekávání, co dopis obsahuje, než se obálka otevřela SMS ani e-maily nenavodí.

Dana Kolářová 28.9.2015 19:54

Děkuji, Zuzano. Práce v archivu by mě bavila i přesto, že papír až tak nevoní.

Hana Rypáčková 28.9.2015 08:24

Měla jsem od dětství moc ráda dopisní kazety- s kytičkami a motýlky a taky jsem je uměla spotřebovat ...Psala jsem dlouhé dopisy,když jsem byla odloučena od rodiny a přátel. Barevné zápisníčky stále kupuji a píši si do nich postřehy a rodinné události, výlety a pocity.Některé jsou i tajné deníčky. Baví mě olepovat dárkové krabičky a zdobit je.To není taky úchylka...

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Co dům dal a plíseň nesežrala

Mirek od našeho štamgastského stolu je asi největší pohodář, kterého jsem v životě potkal. Vyprávěnky z jeho života mají vždy dramatický náboj, ale i poté, co si prožil nejedno peklo, zůstává věčným, až nakažlivým optimistou.

Antonín Vácha

Vtipnější vyhrává: Pozor na přepracování

Celý život jsem pracovala s lidmi, a to ve třech dost odlišných oborech (školství, finančnictví, justice). Bývalo to neskutečně zajímavé, ale také dost vyčerpávající. Lidské osudy, povahy, chování, zvláštnosti před vámi defilují celou pracovní dobu, často i mimo ni.

Dagmar Zwyrtková