Krása papírnictví aneb
Moje malá úchylka

27. 9. 2015

Příběh na 50 slov

Miluji vůni papíru, když v září papírnictví září, miluji vůni papíru, když Narpa zákazníky láká, miluji vůni papíru, když k dopisu usedám. Bločky, čtvrtky, pastelky, deníčky i notýsky, kopíráky, pauzáky, sešity a obálky, černé, bílé, barevné, být první, kdo je otevře. Miluji vůni mládí. Miluji vůni papíru, když knihu otvírám.

Můj příběh

Autor: Dana Kolářová

Hodnocení:

(5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Kolářová 1.10.2015 21:50

Děkuji, paní Hano.

Dana Kolářová 30.9.2015 08:33

Alenko, děkuji. Pamatuji se, mně se nejvíce líbily kostičky v barvě petrolejové…

Alena Vávrová 29.9.2015 23:39

Moc hezké, Dani, vzpomněla jsem si, jak jsem v mládí "ujížděla" na jedněch dopisních papírech. Byly takové droboučce kostičkované, v pastelových barvách ;-)...

VANDA Blaškovič 29.9.2015 20:44

Milá paní Kolářová, tak jste mne naladila, že jsem dala na svůj profil jedno foto pro radost z papírnictví. Papír mám ráda, ale absolutně s ním neumím pracovat. Lejstra jsou pro mne děs a zkáza. Obdivuji účetní a daňové poradce. Ti se s papírovými doklady dokáží i laskat.

Dana Kolářová 29.9.2015 17:04

Děkuji Marie. Také jen tak někdy koupím a zápisníčky se hromadí...:-)

Dagmar Bartušková 29.9.2015 09:55

Ráda jsem chodívala do Narpy, tento název mi nevymizel z paměti. S holkama jsme prohlížely různá přáníčka pro lásky, kupovaly známky z celého světa, vybíraly památníčky aj. I já mám ráda vůni papíru.

Hana Šorejsová 29.9.2015 09:55

Paní Dano, vždy jsem měla ráda hezké dopisní papíry, dodnes si posíláme s přáteli z Austrálie a Ameriky pozdravy na pohledech, občas si napíšeme v leteckých obálkách. Psát dopis bylo pro mne vždy takové hezké zamyšlení. Psávaly jsme si s maminkou, když jsem byla na cestách, psávala jsem si synem, když byl na vojně, nezapomenutelné vzpomínky. Dopisní papíry mám stále a letecké obálky také. Díky, hezky jste to vyjádřila !

Dana Kolářová 29.9.2015 09:22

Janičko, děkuji za milá slova. Škoda, že moderní doba převálcovala dopisní papíry. Napjaté očekávání, co dopis obsahuje, než se obálka otevřela SMS ani e-maily nenavodí.

Dana Kolářová 28.9.2015 19:54

Děkuji, Zuzano. Práce v archivu by mě bavila i přesto, že papír až tak nevoní.

Hana Rypáčková 28.9.2015 08:24

Měla jsem od dětství moc ráda dopisní kazety- s kytičkami a motýlky a taky jsem je uměla spotřebovat ...Psala jsem dlouhé dopisy,když jsem byla odloučena od rodiny a přátel. Barevné zápisníčky stále kupuji a píši si do nich postřehy a rodinné události, výlety a pocity.Některé jsou i tajné deníčky. Baví mě olepovat dárkové krabičky a zdobit je.To není taky úchylka...

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Dobří lidé stále žijí

Každý z nás tuší, že by měl za svůj život udělat pár dobrých skutků. Ten prozatím největší nás potkal letos na Šumavě. Jeli jsme s manželem a naší sestřenicí Jitkou na Modravu. Seniorskou trojici doplnila čtyřnohá fenka malého pudla. Ta už je také ve svých 13 letech psí babičkou.

Beatrice Novotná

Jak užívat Viagru

Navnadila jsem vás nadpisem mého článku? Čtěte dál, i když to bude trochu jinak. Mám dlouholetou kamarádku, známe se od pěti let, kdy jsme se popraly o kyblíček na písku. Dostaly jsme tenkrát na zadek obě a jsme kamarádky dodnes.

Zdenka Jírová

Výchova pozitivní motivací

Dobré vzdělání a slušné vychování jsou podle mého názoru základem úspěchu. Děti už naštěstí vychovávat nemusím, ale jak zvládnout ty naše chlupáče? Rozhodla jsem proto začít studovat online psíchologii.

Alena Velková

Moje srdce je pašák

Probudila jsem se z narkozy a zjistila, že ještě žiju. Srdce i s novou chlopní tlouklo, i když dost…

Hana Šimková

U hrobu

Neznáte-li Mirka Mezeru, tak to máte obrovskou škodu! Kdo se s ním dá do řeči, docela určitě se zasměje. Býval celý život nadšeným řidičem autobusu, napřed podnikového v zemědělském družstvu, potom linkového. Všichni jsme s ním rádi jezdívali, vždycky bylo v autobuse veselo.

Rostislav Mraček