Na jedné straně je to dobrá zpráva: Jsme aktivní, sportujeme. Na straně druhé špatná: Přepínáme se, snažíme se dosahovat výkonů, na které už nestačíme. Údaje z lékařských ambulancí však mluví jasně: Lidí vyššího věku, kteří se zranili při sportu, rok od roku přibývá.
Muž či žena mezi šedesátkou a sedmdesátkou, kteří utrpěli středně vážné zranění při jízdě na kole, lyžování či turistice. To jsou typičtí pacienti mnoha ortopedů. Dříve jev nevídaný, tuto věkovou kategorii léčili výhradně kvůli potížím s klouby, s bolestmi při chůzi a podobnými neduhy. Teď přicházejí s vymknutými kotníky a zlomeninami, případně s nataženými šlachami. "Čím dál častěji se setkáváme s aktivními seniory, kteří se snaží nesnížit svůj životní standard ani v osmdesáti. Nechtějí se vzdávat nejen běžných aktivit, ale mnozí ani sportu," říká lékař Milan Kutáček.
Máme na to?
Říct před padesáti lety, že babička jde lyžovat, všichni by byli v šoku. Šedesátiletá babička byla považována za vhodnou akorát tak k tomu, aby vnoučeti upletla na lyžování pořádné ponožky. Dnes jsou běžné podobné příběhy jako tento. Dvě kamarádky, kterým příští rok bude sedmdesát, si vyrazily na lyže do Beskyd. Jela s nimi dcera jedné z nich. Toť akce z jejího pohledu:
"Bylo to strašné. Máma se chovala jako by jí bylo třicet, ale nedala se upozornit, že když lyžař upadne ve třiceti, jeho tělo to zvládá jinak, než to její téměř sedmdesátileté. Takže stačilo, aby si lehce sedla a už měla něco s kotníkem. Pak z ní vylezlo, že před tím už tři roky nestála na lyžích."
Zde akce pohledem seniorky: "Štvalo mě, jak na mě pořád dcera dává pozor a napomíná mě jako malé děcko. Když spadnu, je to moje věc. Potřebuju se rozhýbat, pak to půjde. Lyžovala jsem celý život a nemíním s tím přestat. Proč jako? Copak někdo vydal nařízení od které věkové hranice se už nesmí sportovat?"
Která má pravdu? Obě. Potíž je v tom, že v honbě za ideou, že náš střední věk nikdy nekončí, si mnozí z nás nedokáží přiznat, že některé aktivity je ve vyšším věku opravdu lepší utlumit.
"Zvolnil jsem. Běhám sice stále, ale jsem přitom opatrnější, protože se bojím, že si zlomím krček. A víme všichni, co zlomení krčku v mém věku znamená," říká osmdesátiletý fotograf Jan Saudek. Ano i takový šarmantní frajer, který se rád chová jako mladík, už došel k poznání, že je třeba přibrzdit.
Lékaři se shodují v tom, že senioři, kteří sportují, nemají vysoký tlak, nadváhu, cukrovku, nebolí je záda. A také jsou v lepší kondici co se týká duševní stránky. Méně trpí depresemi, neurózami, mají méně problémů s nespavostí, nepotýkají se prvními projevy demence. Sportování je ve vyšším věku to nejlepší, co pro sebe každý může udělat.
Poraďte se s lékařem, jaký sport je pro vás vhodný
Potíž je v tom, že málokdo si předtím, než se do nějakého sportu pouští, předem zajde k lékaři. "Člověk ve vyšším věku by se neměl pouštět do žádné výrazné změny životního stylu, aniž by se před tím poradil se svým lékařem," upozorňuje lékařka Kateřina Cajthamlová. Možná nám připadá divné, jít se obvoďáka zeptat, jestli si můžu o víkendu vyjet na kole, ale mnohdy by nám to pomohlo. Sedmdesátiletý Ivan z Prahy kupříkladu každý týden minimálně dvakrát vyrazil na projížďku na kole do přírody. Koupil si k tomu pořádné kolo, horské, dobře vybavené. Po čase se začal potýkat s bolestmi zad a kloubů.
"To není možné, vždyť sportuju," říkal a přidal další vyjížďku. Třikrát týdně a delší. I terén zvolil těžší. Výsledek? Lékař mu řekl, že právě pro něj jízda na kole není to pravé, protože má problémy s páteří. Mnohem prospěšnější by pro něj bylo speciální cvičení a plavání. Ivan začal plavat. Třikrát týdně chodí do bazénu a potíže se výrazně zlepšily.
"Výběr jakékoli pohbové aktivity by se měl odvíjet od zdravotního stavu, v jakém se senior nachází a rozhodně není na škodu, když se poradí s lékařem," říká Milan Kutáček.
Existují přímo pravidla doporučená odborníky na pohybové aktivity, jakou zátěž v jakém věku zvládáme. Součástí každé pohybové aktivityseniora by měl být strečink, tedy protahování. Vhodné jsou jakékoli cviky na posilování kosterního svalstva a hlavně pravidelnost. Omezit by se naopak mělo cvičení s nadměrnou zátěží a také časté střídání poloh při cvičení. Zkrátka, už nemáme usilovat, abychom dojeli či došli co nejdál či nejrychleji, ale aby nám pohyb dělal především radost.
A co vy, sportujete?