V úřednické rodině se před 125 lety, 23. září 1890, narodil Friedrich Paulus, německý polní maršál, který se "proslavil" hlavně tím, že v lednu 1943 kapituloval u Stalingradu. Paulus původně toužil po kariéře u námořnictva, nakonec ale musel i kvůli svému původu vzít zavděk pěchotou. Tři roky před vypuknutím první světové války se stal důstojníkem a v roce 1912 se mu díky sňatku s rumunskou aristokratkou podařilo dostat i do "lepší společnosti".
Během první světové války na sebe Friedrich Paulus příliš neupozornil, po německé porážce se mu ale podařilo udržet v silně redukované armádě a poté pomalu postupoval po služebním žebříčku. Nepatřil mezi fanatické nacisty, Hitlerův nástup k moci ale přivítal a následné zbrojení mu pomohlo v rychlém postupu. V roce 1939 už byl generálem, podílel se na formování tankových jednotek wehrmachtu a účastnil se i na plánování operace Barbarossa, tedy napadení SSSR.
K aktivnímu velení se "typický důstojník ze staré školy" dostal až poté, co se Hitlerův útok na Stalinovu říši na přelomu let 1941 a 1942 zasekl. Paulusovi bylo svěřeno velení nejsilnější 6. armády, kterou v létě 1942 přivedl až ke Stalingradu. Prestižní souboj o město ale jím vedení vojáci nedokázali dovést do vítězného konce a v listopadu 1942 se naopak Němci včetně Friedricha Pauluse ocitli v obklíčení, ze kterého pro většinu z nich nebylo úniku.
Adolf Hitler předtím odmítl návrhy svého generála na ústup a trval na udržení pozice za každou cenu. Ještě 30. ledna 1943 i proto povýšil Pauluse do hodnosti polního maršála, protože Němec v takovém postavení se do té doby nevzdal. O pouhý den později ale Paulus podepsal kapitulaci, zbytek války strávil v zajetí a časem začal Hitlera veřejně kritizovat.
V roce 1953 se mohl vrátit do Německa, byť východního, kde vyučoval na policejní škole. Zemřel v únoru 1957 v Drážďanech.