Z mého života: O mém 
vzdělání rozhodla koza

Z mého života: O mém
vzdělání rozhodla koza

22. 9. 2015

„Dámy a pánové. Nad čtvrtletními výsledky ve vaší třídě bych se po klasifikační poradě rád trošku zamyslel. Snad budete se mnou souhlasit, že některé nepěkné známky jsou úplně zbytečné. Mnozí z vás by rádi pokračovali ve studiu na vysoké škole. Ale u přijímacího řízení rozhodně bude hrát velikou roli váš prospěchový průměr. Vždyť někdy stačí tak málo... Pane Slámo, víte, proč Vám nemohu dát lepší známku z Vašich výkresů? I když tomu rozumíte?"

„Asi to vím".

„No tak vidíte. A byl by to tak velký problém, nesvačit nad výkresem, neušmudlat ho a případně si občas umýt ruce a trojúhelníky?"

„Já za to nemůžu. Já jsem čuně odmalička."

„Pane Slámo, je prokázáno, že prasátka jsou velmi inteligentní. Dokonce více než psi a kočky. Hned po lidech a delfínech. No tak...myslíte, že by mi delfín odevzdal takový výkres, jako je ten Váš půdorys krovu?"

„Tak já to předělám, když myslíte".

„Nemusíte to předělávat, to už je uzavřeno. Ale myslete na to, že byste ve druhém pololetí mohl dosáhnout na dvojku."

„ A Vy, pane Blecho, podívejte. Proč ta ošklivá známka z tělocviku? Nešlo by to zlepšit? Ptal jsem se tělocvikářky kolegyně Máslavíkové. Řekla mi, že neumíte skok z místa. Ale je takový problém ho nacvičit? Podívejte, řeknu Vám něco ze své vlastní zkušenosti."

„V osmé třídě (devítiletka tehdy nebyla) ZŠ jsem se hlásil na stavební průmyslovku v Praze. Byla to taková divná doba, že bych neměl šanci, kvůli aktivitě svého příbuzného - emigranta v zahraničí. (Můj strýc totiž pracoval ve Svobodné Evropě, byť jen velmi krátce. Když si uvědomil, jak nám tím škodí, tak toho nechal. Ale už bylo pozdě, dokonce se to s námi vezlo i po jeho smrti.)  

Šťastnou náhodou a shodou okolností zrovna a jen v tomto roce na ministerstvu školství rozhodli, že budou na střední školy při přijímacím řízení automaticky přijati žáci se samými jedničkami v ZŠ. Jenže já měl dvojku z tělocviku, protože jsem nedokázal přeskočit kozu bez dotyku nohou. Pane Blecho, začal jsem na tom makat. Chodil jsem posilovat do TJ a povedlo se mi to. Takže, jak vidíte, je ze mne nakonec stavař. Čemuž jste rádi, viďte?

„Ano, to jsme. No jo, já se s paní profesorkou nějak domluvím."

„Pane Blecho, nedomluvíte. Skok z místa se přece nedá okecat."

(Přátelé, všimněte si, že jsem se zdržel laciné legrace na účet studenta, který se skutečně jmenoval Blecha. Přímo se nabízelo mu říci: „Vždyť už kvůli Vašemu příjmení je to hloupé a Vašeho tatínka to bude mrzet, děláte ostudu celé rodině". To bych ho ale zesměšňoval.)

Dotaz „Výzkumnému ústavu pedagogickému"

Je to v pořádku, že tělovýchovná koza nemá rohy, ale tělovýchovný kůň je má? Není to v rozporu se směrnicemi EU ? – (viz obrázky)

Poznámka pod čarou
Jak jsem se nakonec dostal (na odvolání) i přes svůj špatný kádrový profil na ČVUT už bude jiný příběh, vůbec ne veselý.

Můj příběh škola vzpomínky
Autor: Libor Farský
Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Tomanová
Žáci jsou nevyčerpatelným zdrojem k různým tématům, často se mi při různých příležitostech vybavují příhody ze školy. Nevím, jak se mi to povedlo, ale na koze v tělocvičně jsem vždycky přistála, až mi tělocvikář řekl, jestli nejsem náhodou tou čerticí co se na ní učí jezdit.
Eva Mužíková
:))))))))) Dobré Libore, dobré
Vladka Steinová
Milý příběh !
Soňa Prachfeldová
Kantoři by mohli vyprávět do nekonečna krásné historky ze svého učitelování. A za našich mladých dnů jsme k nim měli větší úctu, teď je leckdy lituji a někdy jsou rodiče žáků horší než samotní žáci.
Hana Rypáčková
Taky jsem neměla sílu v rukách a teď ani nemluvím...Nejhorší byl výmyk....Ale tělocvik jsem milovala na všech školách.Byla legrace. Na poslední hodinu v gymplu jsme si vzaly tatínků nebo dokonce dědečků spodky a běhaly okruh kolem školy, protože nás učitel celé roky nutil cvičit v modrých trenkách bez tepláků.Vždycky se mi sport zamlouval.S tím lanem je pravda, že bosé nohy po tyči nějak vylezly, ale na provaze dělat smyčku- to bolelo...
Dagmar Bartušková
Libore, také jste mě pobavil. Na hodinách TV jsem nesnášela nářadí, měla jsem hrůzu z toho, že z nich mohu spadnout, a taky že jo. Pri skákání přes kozu jsem spadla a zlomila si v lokti ruku. U šplhu na provazu jsem vyskočila pouze na mohutný uzel a zhoupla se, síla v rukou žádná. O hrazdě a kruzích nemluvě. A to mi zůstalo - šplhání, šplhnutí tak nějak nemám ráda dodnes.
Marie Magdalena Klosová
Obdivuji všechny,kdo "rádi/y cvičili/y na jakémkoliv nářadí.Nejhorší byla bradla,nejlépe o nestejné výši.Nicméně se zachovala fotografie,jak na školní akademii cvičím na kladině!Úžasné!!! :) mm
Jana Šenbergerová
Ráda si budu o škole jen číst. :-)
Eva Balúchová
Určitě jste nám všem připoměl školní léta.Jó,tělocvik,to bylo moje.Tam jsem měla jedničku jistou.Koza,kůň bylo moje nejoblíbenější nářadí.Teď už jenom vzpomínám.
Zuzana Pivcová
Tos mě pobavil. :-))Hodně s tím tělocvikem a přeskokem přes kozu. Ta mi problém nedělala, ani kůň, horší byl na střední škole skok přes nejvyšší švédskou bednu. My jsme totiž měli tělocvikářku gymnastku, která nás nešetřila. Dala nám nějaké týdny na nácvik a pak klasifikovala. Naučila jsem se to. Ale měla jsem spolužačku, která byla na tělocvik bohužel velmi neobratná. Zvláště na nářadí. Protože měla jinak jedničky, dávali jí z TV dvojku, ač byla na čtyřku. Dnes je významná vědecká pracovnice a myslím, že dodnes pracuje v oblasti makromolekulárních výzkumů. Vzpomněla jsem si také, jak náš matikář na SVVŠ chodil na začátku hodiny a prohlížel ořezané tužky na rýsování. Když přišel ke mně, ztuhnul při pohledu na můj kopáč a pak řekl lakonicky: No, Pivcová, to snad nemyslíš vážně. No, a při maturitním večírku se mi vyznal ze sympatií: Víš, poznal jsem už hodně lidí, ale když to srovnávám s tebou...? Zemřel dost mladý. Díky, Borku.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA