Když je mobil moc přechytralý

No vidíte, tablet! Napíši nedám, a on si napíše nemám. Dělá si co chce! :(((

Také nemám dopustit na můj starý tlačítkový tlf. Ve společnosti se za něj tak trochu stydím, ale s jistotou vím, že když ho někde zapomenu, tak si pro něj mohu s jistotou druhý den dojít. Nikdo ho nechce. "Zaplaťpánbůh"! Mám i nový, super, ale právě je na reklamaci. Zvonění je totiž málo slyšet . Ano, je to dárek od syna. :)))

Plně souhlasím. Dostala jsem moderní telefon jako překvapení k 70.narozeninám. Měla jsem dříve osvědčenou Nokii, s ,kterou jsem si výborně rozuměla. I když jsem dost zarputilá a nedám se jen tak odradit od technického problému, otravovala jsem všechny příbuzné asi dva měsíce s otázkami na jeho zvládnutí. Nakonec jsem si všechny pro mne důležité postupy v telefonu napsala na papír, který jsem si vložila do pouzdra k telefonu a když jsem si nevěděla rady, posloužil "tahák". Dost mi to pomohlo, už ho nepotřebuji. Stejně s láskou vzpomínám na svou tlačítkovou Nokii.Internet stejně na tom novém nepoužívám, protože na něj nevidím.

Úmyslně si nechávám novější tlačítkový mobil Nokia s fotoaparátem a vestavěným rozhlasovým přijímačem. Dotykové mobily mají operační systém Android, který byl u několika známých napaden viry z připojeného internetu. To se mému tlačítkovému mobilu bez Androidu nemůže stát, aby dostal infekci. Úmyslně ho nepřipojuji na internet, i když to umí. Musí být imunní :-) Telefon chci na spolehlivé telefonování a ne na rizikové surfování na internetu. Na to mám tablet - pochopitelně s dotykovým displayem.

Právě jsem ve fázi zvykání si na nový mobil. Výběru čtyř předchozích se ujímal syn a na mně bylo ronění slz , než jsem se s nimi smířila. Tentokrát jsem se vzepřela a vybrala si sama. Takže - mohu si stěžovat sama na sebe, protože ani tento není dokonalý. Zatím mě baví ho prozkoumávat. Musíme si na sebe zvyknout, jiného východiska není.

Stalo se mi to samé, jako paní z Ostravska. To už jsem ale měla dotykový mobil, ale jak se vyjádřil prodavač, pro důchodce. Tak jsem ho ujistila, že to já opravdu jsem. Po 2 letech mi ze dne na den řekl sbohem, takže jsem sbalila manžela a šli jsme koupit nový. A taky jsem na to koukala jak z jara. Po prohlídce více prodejců jsme se vrátili do první prodejny a já si vybrala sice opět dotykáč, ale pro juniory, i když umí víc než ten předtím, stejně využívám jen to, na co stačí můj unavený mozek. Dcera mi tam dala nějaké hry a musím říct, že foťák je prima. Hlavně se nebát.

...a proto přeji svému archaickému mobílku s tlačítky ještě dlouhý život...Ámen.