Vtipnější vyhrává: Není
nad mužské sebevědomí

Bohužel muži jsou shovívaví ke svým přátelům z vojny, ze studií, ze sportu a podobných aktivit. Jak psala Bety Mac Donaldová:" dívat se na pěšinku plnou lupů...","ale je to kamarád z vojny".../volně/ .Mnoho týpků jsem takto překousla, ale když čůral do společného bidetu, nebo za terasu, kde jsem popíjela ranní siestovou kávu- to jsem vybuchla.Většina , které vařím kávu a poslechnu pár řečí je kultivovaná manželkou, přítelkyní nebo svou vlastní potřebou.Volní muži našeho věku jsou, ale "3ťastně rozvedení" a spokojení, že jim nikdo nevelí.Náš přítel vybírá o mnoho let starší ženy a vlastně je má jen jako jídelnu.Každou ženu oslovuje mladá paní a je tak vlísavý, sladký, že to nechápu /normálně se s ním dá mluvit, když nikoho nebalí./

Od několika kamarádek o nekriticky sebevědomých nápadnících vím, ale sama jsem to naštěstí nezažila. Jen trochu mi to připomnělo, jak si mě kdysi namlouval o hodně starší Němec (viz Můj příběh/Chtěl mě za každou cenu(. Ten "Tvůj" ale předčil všechny. A navíc měl smůlu v tom, že natrefil na ženu, která jen tak něco nezbaští. A ještě má čtyřnohého ochránce. :-)))

Moc krásně napsaný příspěvek. Zasmála jsem se u něj. Něco podobného jsem zažila se sousedem. Ne že bych ho zvala domů , on se vtíral sám. Tak jsem mu dala najevo můj názor a nezájem. Dnes když se potkáme náhodou na chodbě nebo ve výtahu, tak se pozdravíme, já se narovnám, v tu chvíli jsem o půl hlavy vyšší a vychutnávám si to. Prostě jsou z jiné planety.

Chlapi jsou ješitní, myslí si, že nám dělají milost,když o nás projeví zájem.Nedivím se, že Vás to vyléčilo z dalších seznamování. I já jsem měla pár "zkušeností", naštěstí k setkání vůbec nedošlo. Stačil mi text inzerátu. Žiji jen se svými kočičkami a jsem docela spokojená.

Evi, máš štěstí, že máš Bertíka - hned bylo na co se vymluvit, jak se toho nesympatického namyšlence zbavit. Dobře jsi z toho vybruslila. Pobavila a rozesmála jsi mne.

Ovšem, Bertice!! Toto je famózně vyprávěný, celkem banální příběh, menšíkovským stylem! Bravo, dobře jsi ho vyprovodila!!...:)) jo, bezvadný a příště, pokud nějaké příště bude, si ho neber domů...:)) vkusné, vtipné, jedničkové...tak jak to zde umí jen Bertice, čertice...:)) je vidět, že holčině otrnulo...a to je přínosné..:))

To si teda dovolil opravdu moc,že Bertíka nazval čoklem.Určitě to nebyl pro tebe hezký zážitek,ale jak tě znám,teď už se mu směješ tak jako my.:-)) Seš Evčo dobrá vypravěčka a máš pořád co vyprávět.

Chudák Bohouš, to se trefil na tu pravou holubičku. Chechtám se jako racek...

Děvčata, mnozí "spisovatelé" vymýšlejí různé situace a tyto naše psal život sám a popravdě. Vytisknout a svázat, panečku, to by byla knížka! - a ten honorář jako valorizace důchodů by bodnul.

Evi, nádherně napsané - směju se a úplně si tu situaci dovedu představit. Samotu jsem naštěstí ještě řešit nemusela a doufám, že ani řešit nebudu. Ale když jsem byla na léčení v Mariánkách, podotýkám, že mi bylo krásných 25 let, holka jako proutek po prodělaných ledvinových záchvatech a následné operaci, byla jsem s přáteli tancovat. A tam se na mě doslova přilepil chlap něco přes padesát, upocený, zchvácený jak se snažil o taneční figury. Když si pro mě přišel podruhé tancovat, tak mi sdělil, že musím být šťastná, že mám stálého tanečníka, protože on má šarm zralého muže. Málem mě omývali. Jeho ego utrpělo, když jsem následný tanec odmítla s tím, že už jsem na celý večer zadaná. Procedil jen "vaše škoda, kotě".