Kouzlo časů minulých:
Se Stalinem po boku

10. 9. 2015

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

petr stejskal 3.8.2016 22:01

Ale přece to nebylo jediné bombastické stvoření. Ani dneska se tomu blbému kultu osobnosti neubráníme. Asi ani nechceme. Podívejte po kom za drahé peníze přejmenovali pražské letiště. Komu asi vadil původní název. Všechna tato bombastická díla kdekoliv na světě je jen odlesk moci. A je jedno co to je za stavbu.

Květoslava HOUDKOVÁ 10.9.2015 20:28

"Fronta na maso" mi připomněla dávný vtip. Řeznictví před válkou: Vpravo hovězí, vlevo vepřový a uprostřed telecí maso. Ve válce: Vpravo hovězí kosti, vlevo vepřový kosti, uprostřed telecí kosti. A po válce: Vpravo asparágus, vlevo asparágus a uprostřed - Soutěžíme o titul Kolektiv vzorné práce!

VANDA Blaškovič 10.9.2015 13:29

Odstřel byl správný, jenže trochu opožděný, toť můj názor.

Zuzana Pivcová 10.9.2015 11:12

Otřesné bombastické sousoší, poplatné době. I kdyby znázorňovalo něco méně nevkusně "ideového", tak do Prahy a na to krásné místo se nehodilo už jen tím obřím rozměrem. Někdy mám pocit, že naši tehdejší představitelé dělali z vlastní vůle ještě daleko víc, než od nich Velký bratr vyžadoval. Ale Váš článek je jako vždy zajímavý, to každopádně.

Hana Rypáčková 10.9.2015 07:12

Vaše vzpomínání je moc hezké, ale "Fronta na maso" mi nechybí.

Libor Farský 9.9.2015 23:17

Doporučuji dokument ČT "Osudové okamžiky - Stalinův pomník (epilog)" zde: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1091682868-osudove-okamziky/401213100081049-stalinuv-pomnik-1962

Zdenka Jírová 9.9.2015 23:05

Já bych ho ale dnes určitě kdekoli u nás velmi nerada viděla. Pamatuji si ho z raného dětství i si pamatuji,jak jsme v učebnicích škrtali celé stránky se Stalinem a Gottwaldem. Pomníky moc ráda nemám, je jen velmi málo těch, které mají co říci i dalším generacím V Londýně jsem viděla tolik různých soch a sousoší slavných generálů a králů, na královnu Viktorii jsem narážela všude a dnes už je jen málokdo zná a ví, proč tu jsou zvěčněni. A na některou dobu je lépe zapomenout, to bychom si tu také mohli nechat třeba sochu Hitlera? To by asi také nikdo nechtěl.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá