Ranní něžnosti

To byla krásná chvíle. Těch nebývá mnoho.

Ali, tyto chvíle patří k těm neúžasnějším. My byli o uplynulém víkendu na Jižní Moravě se synem a jeho rodinou. Vnučka se vždy trochu stydí, ale pak se osmělí, celé tři dny se se mnou vodila za ruku, nechala se česat. Má takovou malou něžnou tlapičku. Vnouček ten okupuje dědečka, tentokrát přišla zkrátka druhá babička, ale ta je u nich skoro pořád, tak ji to nevadilo. Jen u jídla byl vždy problém, oba chtěli sedět tak, abych z jedné strany byla já a z druhé dědeček.

Alenko, to je maminčina práce :))) Je to srandovní, že jo. Už byl u holiče ...

Jé Aleno,ten vnoučej je ale krásný.Pěkně napsaný příběh ze skutečnosti.Není to drzé,když bych se chtěla zeptat k účesu vnoučka.Kdopak jej tak pěkně ostříhal?

Tak dobře. Po MÉM otci má prtě jenom jméno. Po SVÉM tatíkovi má podobu. :)

Aleno, myslela jsem, že oceníš, jak pozorně čtu Tvé články..:))ne jen tak hala,bala... je mi to už jasné, jak to u vás chodí...:))

Maruško, řvali jsme oba, to jsem ho měla v náručí poprvé! Hanko, snad je z fotek vidět i to, že je lumpík. Pračku jsem mu pustila poté, co přelomil ten talíř, na který se pokládá DVD s krtkem ... Vando, nečekala jsi, že tu budu vysvětlovat svůj stylistický prohřešek, že ne. Geny se vážně nezapřou.

Ali krásná vnoučátka.Ale nevím kdo víc křičel,jestli Ty nebo vnouček.Ta fotka patří do rámečku,jak píšeš.Moc pěkně a s velkým citem a láskou psaný článek.

Zrovna jsem si "užívala".Vstává po šesté a na rozdíl ode mne je hned čilý a vynalézavý. Ale dobře se pamatuji na vnoučata, která jsem držela v náručí a při pokládání do postýlky mela oči jako pětky .A znova.....Z čeho mám asi tak bolavá záda.Tvé poetické vyjádření na mě zapůsobilo.Alespoň jsem se zastyděla.Ovšem na mou radu :"Přidej plyn" ,na odrážedle mi odvětí :" Jak, dyť nemá motor?"Tiše pípnu:"Jenom jako".

...jo, jo, hezky si to užíváš, oslavenkyně..:)) jen mi osvětli...věrný otisk svého nebo jeho tatínka?...:)) asi obojí viď, geny se nezapřou..:) tak přeji hezké dny i poprázdninové..babičko!