Příběh jednoho rána

Příběh jednoho rána

27. 8. 2015

Je po šesté hodině ranní a louka Nad pekárnou se už koupe ve slunečním svitu. Nad zoraným polem, kde před časem stálo zlaté obilí, se zvedá mlhavý opar. V dálce se pasou čtyři srnky a asi tak pět volavek loví myši. A co jich tady je, těch myší. Rex strčí čenich do jedné díry a myš vyběhne druhou a pod psím ocasem kolem mé nohy se dává na útěk. Ještě, že mám gumáky, myší se dost štítím.

Pokračujeme v procházce určeným směrem, ale pak vlevo zahlédnu něco sedícího v trávě. Zajíc! Opatrně se přibližujeme. Ale to se už ze zajíce klube volavka. Pořád sedí na místě, tak podivně schoulená. Asi se po studené noci ještě nezahřála. Udělám ještě pár kroků a čekám, že se vznese, už nás totiž uviděla. Nic, pořád strnule sedí.

Opatrně, tiše se krademe blíž. Ale pak už mi je jasné, že s volavkou něco není v pořádku. Přiblížíme se asi na metr od ní a ona se pokusí vzlétnout. Spadne zobákem do trávy, křídla rozložená a dělá mrtvého brouka.

Je raněná, něco má zřejmě zlomeného. Volám mobilem SOS manželovi. Odcházíme od volavky a děláme takový půlkruh, v mlází se před námi schová srna s mláďaty.

Po chvíli se vracíme k volavce a já zjištuji, že je to volavčí mládě. Chuďátko malé, zřejmě přecenilo své síly a je úplně vyčerpané. Srdnatě se proti nám zvedá do bojového postoje. Syčí, otvírá zobák a roztáhne křídla, ale znova sklesle sedá.

Za dvacet minut přijede naším červeným Kaloskem manžel, má krabici, do které chceme unaveného ptáka vzít. Na louce by ho určitě chytila liška. Přiblížím se zezadu a bez problémů volavku chytím, ale když ji lehounkou zvednu, je mi do pláče. Volavka má úplně rozdrcené nohy od kolenního kloubu dolů, visí jí jen na šlachách, obě.

Rexík poštěkává a my ji nakládáme do auta. Ale co s ní? Nechat ji na louce svému osudu a bude v horku trpět celý den a nebo ji roztrhá nějaký dravec. Nebrání se, je vysílená přílišnou ztrátou krve. Neradi, ale musíme ji utratit. Já mám smutek na duši, ale bylo to asi správné řešení. Nemohli jsme nic jiného pro ni udělat, než jí zkrátit její utrpení.

I takové může být moje ráno.


fotogalerie fotografie příroda ptactvo
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Miluše Hasenohrlová
Elen, Tvoje rozhodnutí bylo sice těžké, ale správné. Než trápení, tak raději rychlé ukončení.Krásně napsané smutné vyprávění.
VANDA Blaškovič
Ptáček..a což teprve člověk...mladý kluk, student skočil v metru pro dítě, které spadlo do kolejí....stačil ho ještě vyhodit ven na peron, ale sám již nestačil vyskočit, vlak mu přejel obě nohy...nedá se o tom skoro psát, kde asi je, jak žije, jak přemýšlí, jak vidí svět.....?
Soňa Prachfeldová
Sbírala jsem odvahu, si toto přečíst, ale je dobře nenechat tvorečka trápit, když už mu nelze pomoci. Můj syn dělá na rekultivacích. Přišel domů špatný, s traktorem rozjel mláďata srnky.A co umírající, kterým se nedá pomoci? Je to tak smutné, bolestné ...
Zdenka Jírová
Až mně z toho mrazí, ale chápu, že to bylo nutné. Mám ještě v živé paměti , kdy jsem před rokem musela nechat uspat mého milovaného kocoura ještě jsem to "nevydýchala". Takový je život.
Elena Valeriánová
Volavka je velmi plachá, nepustí k sobě člověka na několik desítek metrů. Nikdy se příčinu jejího úrazu nedozvíme.
Alena Tollarová
Eleno, je mi do pláče. Nechtěla bych být ve vaší kůži. Člověk ví, že zákony přírody jsou neúprosné, ale osobní setkání s něčím takovým musí být deprimující. Zvlášť když si uvědomí, že pravděpodobným viníkem, i když nechtěným, byl zřejmě člověk.
Hana Rypáčková
Smutné, hodně zvířat zahyne při sklizni obilí a sena...
Zuzana Pivcová
Při čtení mi bylo smutno a je dosud, ale musím přijmout, jako i jinde u zvířátek, že to je život.
Jana Šenbergerová
Tak jsme dumali, co se volavce mohlo stát a napadlo nás jen to, že ji musel někde přibrat nějaký stroj. Třeba sekačka nebo kombajn. Určitě jste pro ni udělali to nejlepší. V záchranné stanici by pro ni nemohli udělat víc. Bez křídla by přežila, ale bez nohou těžko. Smutné, ale takový je život. Naštěstí těch hezkých ranních setkání je víc.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?