Slovenského herce Milana Kňažka si starší diváci pamatují zejména coby představitele hlavní role v úžasném filmu Dobří holubi se vracejí. Ti mladší jej znají spíše jako masového vraha ze snímku Normal.
Kňažko, jenž 28. srpna oslaví sedmdesátiny, ale není jen filmovým a divadelním hercem. Opakovaně se nepříliš úspěšně angažoval v politice, vedl ministerstvo kultury ve vládě premiéra Mikuláše Dzurindy a několik let řídil slovenskou komerční televizi JOJ.
Než se Milanu Kňažkovi podařilo dostat na Vysokou školu múzických umění v Bratislavě, dělal kulisáka a dokonce si zkusil i práci horníka. Hereckou fakultu dokončil v dramatickém roce 1968, poté mu bylo ještě na dva roky dovoleno pokračovat ve studiích ve francouzském Nancy. Naučil se skvěle francouzsky. Po návratu na Slovensko se stal členem bratislavského Divadla na korze, jež se posléze začlenilo do Nové scény. V polovině 80. let nastoupil do angažmá ve Slovenském národním divadle, které opustil v roce 1990.
Skvělé role a pak politika
Populárním se Kňažko stal během 70. a 80. let díky svým filmovým, televizním a divadelním rolím. Účinkoval mimo jiné ve snímcích Ring volný, Zánik samoty Berhof nebo Poslední motýl. Asi nejvíc se ale do povědomí diváků zapsal coby alkoholik Miloš Lexa ve snímku režiséra Dušana Kleina Dobří holubi se vracejí. Za své herecké výkony obdržel Kňažko titul zasloužilý umělec, který ale v říjnu 1989 vrátil na protest proti šikaně, jíž byl vystaven coby signatář petice Několik vět a výzvy k propuštění politických vězňů.
Po 17. listopadu se Kňažko ocitl v centru politického dění na Slovensku. Patřil ke spoluzakladatelům hnutí Veřejnost proti násilí (VPN) a jako organizátor a moderátor se účastnil diskusí a mítinků. Po zvolení Václava Havla československým prezidentem byl Kňažko jeho poradcem. Funkci však opustil už v červnu 1990, kdy se rozhořel spor o název státu. Poté působil jako poslanec VPN ve Federálním shromáždění a ministr mezinárodních vztahů emancipující se Slovenské republiky.
Ach ten Vladimír Mečiar…
Na začátku roku 1991 se Kňažko v mocenském boji uvnitř VPN postavil na stranu kontroverzního Vladimíra Mečiara, po jehož boku stál i při vytvoření Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS). „Představili mi ho jako výjimečného člověka a někteří dokonce tvrdili, že je to génius. Věřil jsem jim a trvalo mi více než rok, než jsem se přesvědčil, že nemají tak docela pravdu,“ prohlásil Kňažko o Mečiarovi o mnoho let později.
Spojenectví s autoritářským premiérem, jež mu bývá dodnes vyčítáno, se definitivně rozpadlo na jaře 1993, kdy byl Kňažko odvolán z funkce ministra zahraničí. Jako řadový poslanec se v následujících letech podílel na vzniku několika nových politických subjektů. Byla mezi nimi i Slovenská demokratická a křesťanské unie (SDKU), jejíž předseda Mikuláš Dzurinda mu po volbách v roce 1998 nabídl křeslo ministra kultury.
Po čtyři roky trvajícím vládním angažmá se Kňažko rozhodl z politiky stáhnout. Počátkem roku 2003 stanul v čele slovenské komerční televize JOJ, sesterské stanice české Novy. Generálním ředitelem televize byl do února 2007. Následně se vrátil ke své herecké profesi.
Na prezidenta to nestačilo
Před dvěma lety Kňažko oznámil, že se hodlá ucházet o prezidentskou funkci. Svůj politický comeback zdůvodnil tím, že mu politické poměry na Slovensku opět začínají připomínat minulost. „Máme tady vládu jedné strany,“ prohlásil v narážce na jednobarevnou vládu levicového premiéra Roberta Fica.
V prvním kole voleb loni v březnu podpořilo Kňažka svými hlasy 12,86 procenta voličů, což stačilo pouze na čtvrté místo. Získanou popularitu se nedlouho poté pokusil zúročit ve volbě primátora Bratislavy, ale rovněž bez úspěchu.
Milan Kňažko je potřetí ženatý a má tři děti. Mezi jeho největší koníčky patří golf. V listopadu 2002 se dokonce nechal slyšet, že se chce stát slovenským reprezentantem v této hře. „Má reálná ambice je dostat se do reprezentačního seniorského golfového družstva a zúčastnit se příštího mistrovství Evropy seniorů,“ tvrdil někdejší idol mnoha slovenských i českých žen.