Proč nesnáším lečo aneb Vzpomínka na srpen 1968

Ráda jsem si článek přečetla.

Napsala jste to moc hezky a starší by mohli vyprávět,ale mě bylo tenkrát 10 a byla jsem u K.Varů na táboře a všichni moc plakali,ale nevěděly jsme my děti proč.Přijel pro nás autobus a po cestě bylo moc vojenských aut a tanků,vojáci tam spali a vypadali jako mrtví,Doma rodiče byli smutní,ale o ničem nemluvili,abych něco někam nevynesla.A jak roky plynuly se oslavoval potají 21.srpen,ale nic o tom jsem moc nevěděla,bylo to tabu a ani ve škole se o tom nemluvilo a až po sametové revoluci se dalo něco o tom sehnat na čtení,ale to pro nás co jsme byli malí jako Já, ten den byl už jen historie.Promiňte,ale bude to tak i pro děti co se narodily a byly malí po sametové revoluci,bude to pro ně taky jen historie.

moc hezky napsané, a je to přesné. Také si to pamatuji, jako malé děti jsme se báli o tatínka. Maminka byla v té době s námi ještě doma, měla jsem 9 let, segra 8 let a maminka šla do práce až v mých 11 letech. S maminkou jsme trávili ten den na dvoře na lavičce.

Moc hezky napsaný článek. Mně bylo tehdy jen 10, ale z té doby se mi vybavuje mnoho pocitů, které jsem tehdy zažívala.

Díky za článek, tehdy mi unikl. Ano byla to pro nás těžká doba, kdy jsme si jako národ uvědomili , co to je svoboda a suverenita. Dnes s odstupem času si čím dál více užívám pocitu svobodného občana.

Milá paní Jírová, děkuji za Vaše souznění. Myslím, že naše generace byla tou " bratrskou" pomocí poznamenána velmi silně na dalších dvacet let. Já jsem tehdy byla mladá holka, ale rodiče a další, kteří nepodepsali souhlas se vstupem vojsk, měli problémy. A také považuji za důležité, aby prarodiče předávali své autentické vjemy vnoučatům a vůbec mladé generaci. Jsou zde tendence relativizovat historické mezníky a odvádět pozornost od skutečně závažných témat a pojmenování věcí pravými jmény. Okupace 1968 ovlivnila u nás životy patnácti milionů lidí, můj bratr zůstal v Německu a 19 let jsme se s ním nemohli setkat. To byl socialistický humanismus.

Děkuji za zařazení staršího článku! Myslím, že my pamětníci jsme si srpen užili vesměs. Já se horkotěžko dostávala od kamarádky domů, rodiče taky vyděsilo, že mě nemají doma, spolužačce v Praze před očima někoho zastřelili, no máme o bratrské pomoci co vyprávět. I mě překvapil postoj Bulharů, vždyť na tom byli stejně jako my.

Mně se zdá i 5 hvězdiček málo!

Zdeni, děkuji za článek, který je už staršího data. A omlouvám se za pouhé 2 hvězdičky. Proto další dávám sem do diskuze ********

I jájsem měla jet na chmel, rodina byla roztroušena po celé republice, nejstarší sestra s rodinou na Slovensku u švagrovy matky, druhá v Praze na povinné prázdninové praxi, já s rodiči na chatě . Otec se hned vydal do Prahy , aby odvezl sestru za námi a místo toho ho v Praze zadrželi, takže jsme neměli týden žádné zprávy. Český rozhlas pomáhal vysíláním zpráv informovat i členy rodiny rozstrkané po republice o tom , že jsme v pořádku. Naší malou obcí projížděly ruské obrněné vozy . Rusky rozumím, ale odmítám mluvit dodnes.