Poznej stáří

Fakt to neberme vážně, ono na tom nic vážného není. Prostě stáří přichází, uvítejme ho důstojně, ale ne zas tak moc, raději s humorem. Buďme "eses"( spokojení senioři). Hani, dobré...*****

Víte proč píši o stáří s nadsázkou a dělám si z toho vlastně legraci? V tom mém psaní není přece vůbec smutek. Já se opravdu stáří nebojím a vlastně ho neberu vůbec vážně.

K tomuto tématu se mi hodí slova: "Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy." A nic na tom nemění fakt, že je to výrok týkající se toho, že jsme prach a v prach se obrátíme. Kdo není schopen přijmout svůj věk, a to jakýkoliv, ten ještě nedospěl. Váš článek se mi líbí, nepostrádá nejen nadsázku, ale ani vtip.

Stáří beru jako samozřejmost.Je to běh života.Mládí a střední věk jsme si prožili,teď přišlo stáří.Hlavně k němu ještě zdravíčko a můžeme být spokojeni.Těším se na každý nový den.

Každý věk má svoje plusy i mínusy.Jsem ve věku kdy už nic nemusím, ale jen mohu. Už nehromadím žádné předmět ani věci, z cest si vozím jen vzpomínky a žiji jako kdyby každý den byl poslední. Prostě žiji přítomností. Minulost už neovlivním, co bude nevím a tak se snažím lidem okolo sebe neubližovat, aby na mně v dobrém vzpomínali. Jsem se svým životem spokojená a žiji šťastně.Mám skvělou rodinu a báječné přátelé, na které se mohu spolehnout. Co chtít víc.Ještě aby zdraví sloužilo a byl mír.

Beru to, Haničko, jako Tvou další velkou nadsázku. Kdybys byla tím stářím opravdu tak zdeptaná, takhle čiperně bys neuvažovala. Když to všechno zdánlivě minusové vybalíš na jednom místě, pak se to "stáří" jeví jako jeden velký průšvih. Ale stárneme stále, nepřetržitě a pozvolna, a každá etapa žití je jedinečná a zajímavá. A myslím, že i tady alespoň částečně platí, že "každý svého štěstí strůjcem".

Proč mudrovat nad stářím? Proč hodnotit postoje mladých? Ať si mládí užijí, užívali jsme si ho také. Starost je čeká ve středním věku, až jim zestárnou rodiče. Proti přírodním zákonům nelze jít. A sem tam nevychovanec?! Doba se vyvíjí všemi směry, s klady i zápory. A kdo víc to chápe než my, senioři.

Paní Hanko, místo dlouhého povídání jsem použila jako metaforu úryvek z písně "Stáří " Petra Hapky, nazpíval M.Kocáb a slova" Já jsem Tvé stáří, pozvi mě dál"... nádherně deklamuje pan Kemr.

Hanko, hezky jste to napsala. Ale malinko bych Vám oponovala. Dá se prodloužit a hýčkat střední věk a tím stáří trochu zastrašit. Ale chce to zdraví + vlastní aktivitu. Nic není zadarmo. Inspirovala jste mne k napsání článku, dejme tomu s názvem: Moje mučidla a plážové oblečky...:) přeji jen slušné, mladé lidi v okolí...

Milá Vladko, stáří se neptá, vtrhne dovnitř samo a někdy i dost neurvale.Moc se s ním vyjednávat nedá i když ho nikdo nezve.