Snězte si mne! Jsem
fík neboli smokvička

Fíky mám ráda. V Chorvatsku jsem nikdy nebyla, ale připomnělo mi to Mallorcu, kde byly k dostáni velké a lahodné fiky na každém na každém rohu. Lisovaných jsem se jako dítě každé vánoční svátky přejedla. Vždyť nic jiného nebylo - datle, fíky, sušené švestky.

Milá Vando, krásný článek dobrůtce fíku.Mám je moc ráda protože nejsou tak sladké jako datle.Nejvíce mně chutnají ty které si vozím z Chorvatska.Na to nikdy nezapomenu si je přivést.

Fíkovou, nikoli Fíkovu, marmeládu jsem kupovala jako dárek v Bulharsku. Ale já tedy fíky nemusím, jsou na mě sladké. Zato maxipsa Fíka, ten mi přijde sladký tak akorát, toho můžu pořád. Teď už s vnukem. Každopádně Tvůj článek je zábavné poučení, Vando.

Poprvé jsem čerstvé fíky ochutnala na Hvaru, rostly nám za chatičkou. Také jsme si sušené na provázku koupili domů a moc jsme litovali, že ty z obchodu, lisované , nejsou tak dobré. Už jsem ale zkusila ty kupované namočit do rumu jako rozinky, jsou dobré, ale opravdu jen pár kousků na chuť, mohlo by to mít následky.

Dřív jsem znala, jako asi většina lidí u nás, pouze fíky sušené, v balíčku, dovezené většinou z Tunisu. Ty se u nás prodávají pochopitelně stále, ale jsou na mě moc sladké a tvrdé, i když nemají prošlou záruku. Ale v Bille na Florenci se před několika lety objevily i fíky čerstvé, každý položený zvlášť na papírku. Od té doby jsem je viděla a pochopitelně si nějaký koupila už několikrát. Kus stojí tak kolem 20 Kč. To je úplně jiná chuť. No, v přírodě je ten dojem z fíků určitě zcela jiný než v hypermarketu. :-)

Pěkné povídání.Nemám ráda fíky sušené, slisované už od dětství.Ale fík ze stromu si ráda utrhnu a sním .Dokonce několik. To k dovolené patří.

Vando, fíkové povídání je prostě skvělé. Úplně cítím tu jejich lahodnou chuť. Fíky mám fakt moc ráda a mám je ráda třeba s nějakým dobrým sýrem je to lahoda. A Tvoje povídání jsem si krásně užila. Ten Váš fíkovník si dovedu představit i když si přeji vidět ho na vlastní oči. A děda Smokvička, teda pardon děda Fík se mi moc líbí.

Měli jsme malý fíkovník na terase. Byl darovaný, Hodně jsem ho zalévala, byl pořád suchý. Narostly na něm fialové fíky a byly moc dobré, sladké a samé zrníčko. Neuměla jsem ho pěstovat, zahynul. Tak Vando, suš fíky, těším se na ně.

Fíky miluji. Sušené i čerstvé. Vždycky jsem záviděla, když mi prarodiče vyprávěli, že se k nám po válce vozily jako krmivo a lidé si z nich vařili povidla. V Chorvatsku jsem si je mohla utrhnout ze stromů u silnice a viděla jsem, že chutnaly i kozám a ovcím. Když dnes narazím v supermarketu na kus za 15-20 korun, většinou jen smutně koukám, ale občas neodolám a koupím si ho. Sušené fíky jsem si brávala na túry a kromě pití jsem nic víc nepotřebovala, jen občas jsem je proložila ořechem. "I když se to možná na první pohled nezdá, fíky jsou při spalování tukových zásob skutečně nesmírně účinné. Obsahují totiž balastní látky, které pomáhají tělu udržovat stabilní hladinu cukru v krvi. Kromě toho mají také nízký glykemický index. Po jejich konzumaci dochází ke snížení pocitu hladu."

Fíky ráda mám, a znám je nejen od Jadranu. Avšak nějak mi nesedí Maxipes Fík, to byly večerníčky našich dětí. Scénář napsal Rudolf Čechura v roce 1975 a nakreslil je známý výtvarník Jiří Šalamoun a to bylo autorce dvacetpět let, malá tedy nebyla, je to zábavné.