Srážka s blbcem

Jde Bůh a nese pytel blbců, najednou zakopne a pytel se roztrhne. Bůh se naštve a říká: No nic, sbírat je nebudu, Praha bude prostě tady.

Fantastický postřeh. V životě mi jich také mnoho lezlo do spaní. Ještě bych dodala, že je blbec vztahovačný a dost ješitný, ale to už jste vyjádřila krásně výrazem pižmo vlastní důležitosti. Jo ještě mi napadlo, že tito lidé jsou přímo závislí na méně průbojných jedincích, které momentálně nepotřebují a které duševně ničí. Potom je třeba vzít rozum do hrsti a vyzrát nad nimi.

Mne momentální srážka s blbcem sice nazdvihne, ale horší pro mne jsou okamžiky pozdější, kdy se k této srážce v myšlenkách stále, ač nechtěně vracím a přemýšlím o tom, co jsem udělat v dané situaci měla a neudělala. Trvá to opravdu dosti dlouho, nežli na situaci zapomenu...

Odhalit blbce po čichu je dobrá schopnost. S její pomocí se dá předejít srážce. Navíc, když se Vám podaří udělat ze sebe naoko ještě většího blbce, než je váš protivník, pak můžete ze souboje vyjít vítězně i proti přesile. Nejsem si jistá, zda teď nejsem za blbce já?

S tímto nelze nesouhlasit. O srážce s blbcem bych taky mohla vyprávět a myslím, že hodně z nás. *****

Super článek.. a pravda.

Vtipné a poplatné dnešní době. Tento živočišný druh je nesmrtelný.

Hanko, dnes jsem na tebe myslela a najednou tvůj článek.Nevadí, že je starý, je platný stále. Myslím, že blbec důchodce už není tak nebezpečný. V práci je jich dost na vyšších místech, neb nepřijme chytřejšího, aby nebyl blbec za blbce.

Problém je v tom, že když občas jsem tím blbcem já sama, ale neuvědomuji si to.

Je to dvousečná zbraň. Možná, že blbec neví, že je blbec a myslí si o nás, že jsme ti blbí? Tak teď nevím, jsem z toho blbec!