Japonský kocour se vrátil
domů po třech letech

Nejvěrnější zvířata jsou kočky. Pamatují si, kdo je má rád.

Zvířata dovedou být dojemně věrná. Lidé by se od mnohých mohli učit. Je dobře, že jste pro nás ten příběh přepsala.

Dodnes mě straší zážitek, starý téměř 30 let. Sestra odjela se třídou do školy v přírodě a já dostala na starost jejího britského kocoura, zvyklého pouze v bytě a krátce po kastraci. Když jsem ještě za tmy odcházela do práce, nepozorovaně mi proklouzl dveřmi do chodby. Po návratu domů jsem kocoura nenašla. Bydlela jsem v 8. patře sídlištního paneláku v okresním městě. Někdo z lidí ho údajně viděl až dole už v půl 10 ráno. Teď však bylo 6 večer.To byla opravdu šílená situace. Jenom jsem chodila a volala, byla skoro tma a pršelo. Po půldruhé hodině se mi ozval. Byl schovaný zvenčí za oknem sklepa našeho domu, možná tam usnul. Ve sklepě jsem vylezla na hromadu krabic a kocoura vtáhla oknem dovnitř. Pak jsem i s ním z té hromady spadla v kabátě na zem. Nechal se odnést domů, kde se spokojeně očistil, a já se vzpamatovávala z šoku ještě druhý den. Už nikdy si nepřeji něco podobného zažít. Představa, že někde bloudí v cizím městě, něco ho přejede nebo zdivočí, byla zlá.

Koucour mé dcery chodil zcela volně se mnou a mou fenkou špice, když jsem jí šla venčit. Cestou parkem nás předběhl a vyšplhal do části stromu. Když jsme ke stromu došli, zaprskal a spadl dolů na fenku. A to se opakovalo několikrát - pobavila jsem se (fenka asi taky?) - a koucour se pak poslušně s námi vrátil domů. Ještě žije - 11 let - Bertík (moc zvědavý - tak mu říkáme Sherlock Holmes)

Zvířata jsou fantastická, vždy nás něčím překvapí.