Na hausbót na Slapy jezdím už čtyřicet let, zažil jsem vedra i povodně, ale takovou výheň nepamatuji. V člunu mám 33 stupňů, venku je přes pětatřicet (ve stínu) a připadám si jako na dovolené na rovníku.
Ještě před pár lety jsem věřil Václavu Klausovi, že oteplování naší planety je nesmysl a jde pouze o cyklický vývoj. Dnes už si to nemyslím.
Co s tím uděláme? Buďme skromní a praktičtí, jako naše babičky.
Záchranáři, kteří parkují se svým rychlým žlutým motorákem nedaleko, se od rána nezastavili, lidé u vody kolabují jako mouchy. Řada z nich prokládá pivko panáčky, a pak to jejich srdíčko nevydrží. Já jsem na víno, ale první stříček si v tomto pařáku dávám nejdříve v pět odpoledne.
Ještě že jsem se loni ve své lenosti odhodlal k vybudování schůdků do vody, které mi nyní doslova zachraňují život. Ve vodě jsem pečený vařený, je pořád navzdory vedru docela pěkná a nekvete. Občas sice z Orlíku vypustí tu tamní zelenou kaši, ale zatím se to ve slapské přehradě ztratí.
Hodně pijte, ale jenom čistou (a ne moc ledovou) vodu, jezte méně, pouze lehoučká a čerstvá jídla. Ideálně zeleninové salátky, jejichž ingredience určitě skýtá i vaše lednice. A nezapomínejte na siestu, po obědě si dát dvě hodinky šlofíka. Španělé a další jižané moc dobře vědí, proč to dělají.
Tak snad takhle lze ta šílená vedra přežít.
Držím palce, abychom to všichni zvládli!
