Toužíte spatřit na vlastní oči korálový útes, ale nemáte na cestu za ním? Anebo máte, ale nemáte čas či se bojíte potápět? To vůbec nevadí, protože v dnešní době, zdá se, nic není nemožné.
Na Výstavišti v pražských Holešovicích, zvaným druhdá ležérně "julda fulda", je už od roku 2002 v provozu největší mořské akvárium u nás, Mořský svět. A v roce 2007 získal statut zoologické zahrady. Když se řekne zoologická zahrada, spíše každého napadne slon nebo opice, ale zde žádné suchozemce neuvidíme. Dvě podlaží jsou totiž plná akvárií a po vstupu se ocitneme v úplně jiném světě.
Přízemí vévodí obrovská nádrž, která není seshora nijak uzavřená a v ní můžeme pozorovat velké ryby i želvy. U pokladny je možné zakoupit malý kelímek s krmením a rybám tuto chuťovku nasypat. Můžou se přetrhnout, jak se na něj vrhnou. Před časem médii proběhla zpráva o tom, že někdo ryby právě v této nádrži otrávil. Nedovedu si představit, proč to někdo mohl udělat.
A pak už procházíme prostory s menšími i většími nádržemi a nestačíme žasnout. Jak rozmanitý je život na zemi, tak ještě mnohem více se příroda vyřádila pod vodou a zejména tou slanou. Nedají se ani vyjmenovat všechny druhy chovaných ryb. Já jsem v přízemí asi nejvíc byla uchválená langustou a perutýnem, ale úplně nejvíc hermafroditem sumýšem pestrým. Neskutečný pohled je na jednu z nejjedovatějších ryb na světě - odrance. Odranec leží na dně moře, barvou naprosto splývá s okolím, vypadá jako kámen, jen oči a tlama směřující vzhůru vyčkávají, až se nad ním objeví rybka.
Ten nejnádhernější a nejbarevnější mořský svět se však nachází v patře, které vypadá jako jeskyně. V průzorech jsou umístěna akvária, ve kterých se to hemží a vlní a hraje všemi možnými i nemožnými kombinacemi barev a tvarů. Malý korálový útes se vším všudy je nepopsatelně krásný. Nově se zde chovají i velmi jedovaté potvůrky medůzky a maličký kajmánek. Moje fotogalerie je jen opravdu malá ochutnávka.
Přestože bylo pondělí dopoledne a vstupné není zrovna nejlevnější (dospělý 280,- Kč, důchodce 220,- Kč), bylo v mořském světě dost lidí. Nikdo nikomu však nepřekážel, a přestože tam bylo dosti živo, všichni si tak nějak vyhověli a netlačili se. A to je, myslím, dobře.
Jediný problém jsem měla s fotografováním, protože, jak jsem už napsala, (skoro) vše je tam v neustálém pohybu. Vyfotit v šeru a bez blesku nerozmázlého žraloka se mi opravdu nepodařilo.