Dvořákova stezka a Hostibejk

Díky, Jaruško.

Pane Jane, i Vy jste mne potěšil, že jste si všiml tohoto mého staršího příspěvku. Když jsem četla Vaše „Zrcadlo nesplněných přání", tak jsem si právě na tento můj článeček taky vzpomněla. Ještě jsem nestačila přečíst všechna dosud vydaná Vaše pokračování. Tak v příštím týdnu budu s ještě větší radostí hltat slibně se rozvíjející příběhy a dám si se zpožděním všechny díly hromadně.

Tímto povídáním jste mne potěšila. V památníku A. Dvořáka jsem strávil prvních dvacet let svého života a do Kralup jsem chodil na gympl. je to kraj mého mládí.

Jaruško, děkuji za pěkný turistický tip.

Hostibejk mě neuráží- pohostit býka, nebo býk nás pohostí???Čeho si projíždějící člověk nevšimne.Do Roudnice chodí vnučka do školy...

Zajímavé povídání o krajině, kterou jsem neznala, i když pobývám občas u dcery bydlící nedaleko. V naší zemi je plno krás, stále se objevují další a další. Jsem ráda, že žiji v Čechách.

Kralupy n.Vlt. i okolí znám, Hostibejk taky - ale už se tam nikdy jako turista nevypravím - už bych to nezvládla. Kvůli zdraví prakticky vyřazuji ze svého života zejména kopce a schody - ale kam mne co doveze, tam se snad ještě podívám. Proklínám 70. naroz. = potom začaly problémy, o nichž jsem asi tušila, ale nechtěla si je připustit - teď už jsou reálné.

Jarko, turistika podle vody musí být fajn. Na zámku v Nelahozevsi jsem také byla a moc se mi tam líbilo, právě proto, že tam je shromážděno tolik uměleckých sbírek. A Hostibejk je mi jako Bejkový docela sympatický :-).

Název Hostibejk je dost děsný, ale Tvůj článek je naopak moc fajn.