Mořské rybaření aneb
Moje setkání s delfínem

Pane Patriku, rybaření na moři je krása...ale pozor, rybaří se většinou z lodě a nebo sítěmi taktéž z lodí. Tady vidíte jen minimálně rybářů na břehu, není to jako u nás. Zdravím a přeji táááákovouhle rybu...:)

Jet rybařit na moře, je i můj sen. Rybařím už víc jak 30 let, ale na moři jsem nikdy nebyl. Musí to být nádherný zážitek. Letos jsem trochu obměňoval vybavení, koupil jsem si nové pruty a navijáky z https://www.parys.cz/ , tak jsem přemýšlel, jestli si mám koupit i nějaké vybavení na mořské rybaření, ale vzhledem k tomu, jaká je teď situace ohledně cest do zahraničí, to raději odložím. Třeba to bude příští rok už klidnější.

Lubomíre, kupuji kamion zeleninky a nechám naházet do moříčka...:) snad konečně dorazíte, když to Španělsko jste již zvládli...:)) ahoj a dík!

Dobrý večer, Dano, jsem ráda za připomenutí vzpomínky..:)) Všimla jsem si, že sledujete hodně Fota dne. Mně se tato rubrika také líbí.

Krásné, Vando, naladěné na radost a úžas. Já bohužel nemám rád jakýkoliv lov, neboť přináší smrt lovenému. Ale s tím nic nenadělám. Homo sapiens je predátor jako každý jiný tvor tady na planetě. I ten delfín s krásnýma očima loví jiné ryby. Viděl jsem jakýsi dokument, jak hejno mladých delfínů uštvalo k smrti mládě kosatky. Jen tak, pro radost. Delfíní chuligáni. To je však výjimka, jako u lidí. Doporučuji pro zájemce o život delfínů knihu Tajemství delfínů a jejich radostný život od Bobbie Sandozové. Vando, až přijedu na Hvar, musíš týden předem "naházet do moře" kedlubny, mrkve, patizony a rajčata, a já půjdu lovit.... No, lhal bych, kdybych řekl, že si občas rybu nedám. Dám, a moc se jí omlouvám. Můj celoživotní problém, schizo a nepochopení Stvořitele, že nám dal život závislý na smrti jiných tvorů.... Ale to je jen můj problém, Tvého článku se netýká, Ten je napsaný opravdu s profesionální jistotou, elegancí a špetkou poezie. Tleskám ♥

Setkání s delfínem je nádhera, i když nebyl tak blízko. Děkuji za připomenutí hezké vzpomínky.

Vladko, děkuji, že jsi se vrátila k mému článku a děkuji za Tvojí milou reakci. Já jsem si znovu tím pádem přečetla komentáře a jsem opravdu šťastná. Jen v té mojí rýmovačce bych trochu odlehčila ten splín - jasně, že nemusí být tak tragický, natož snad tvrdý...:)) nyní je to již správně. Takže, pokud splyneme s mořem, splín se nám rozplyne...:)) a to bude fajn...:))

Milá Vando,konečně čtu Tvůj zajmavý, laskavý a mořem provoněný článek. Až se mi derou slzy do očí, jak moc by s e mi chtělo k Jaderskému moři odletět! Opět jsem se dozvěděla něco nového a opět je možnost zhlédnout Tvé překrásné fotky, které celý článek skvělel dolňují.HVALA!!!

Dobré ráno, děvčata, včera v noci jsme neviděli delfíny…ale viděli jsme východ měsíce v úplňku nad mořskou hladinu…. Nebyl to Modrý měsíc, ten vycházel předevčírem, ale byl to obrovský, zářící, oranžový pomeranč! Jak pomalu stoupal nahoru, zmenšoval se a převlékal do zlaté barvy….a měsíc nás k sobě vábil po hladině moře nasvícenou oranžovo-zlatou cestou, která tryskala z něho a končila u naší lodi…to vábení bylo mocné, jen se nechat vtáhnout…ale ještě rádi chvíli zůstaneme v této naší pozemské dimenzi…děkuji za vše, děkuji i Vám.

To musel být krásný zážitek. Já jsem poprvé viděla delfíny v delfináriu v rumunské Konstanci a naživo v moři při plavbě ze Sočí do Suchumi. Pluli kolem lodi v houfu, vyskakovali a myslím, že je to velmi bavilo, Nás taky.