Tradičně spojuji Karlovarský filmový festival s oslavou mých narozenin. Také letos jsem pozvala přátele do mého oblíbeného podniku. Narozeniny slavím ráda, ale každý, kdo mě zná, ví, že o číslech ráda nemluvím.
Připadá mi to zbytečné, ne nadarmo se přece říká, že každý je tak starý, jak se cítí. Nevhodné dotazy řeším tím, že říkám, že je mi tak nějak mezi čtyřicítkou a stovkou, prostě „middle age“. Samozřejmě, že mě těší, když slyším komplimenty, že údajně vypadám na svůj věk dobře. To přece slyší ráda každá žena. Ale nějaké recepty na krásu a dobrou kondici ode mě nečekejte.
Myslím, že vše tkví v tom, jestli k životu přistupujeme s radostí a s chutí. Samozřejmě, že si někdy říkám, že velká část života je už za mnou. Ale vzápětí mě napadá: Velký kus je přede mnou. Jaký bude? Co ještě stihnu udělat? A tak jsem zvědavá, těším se na každý další den a pak si ho snažím co nejvíce užít.