V neděli 8. července uplyne přesně 175 let ode dne, kdy se narodil hrabě Ferdinand von Zeppelin – muž, jehož jméno je navždy spojené se vzduchoplavbou. Právě on má největší zásluhu na tom, že vzducholodě přestaly být pochybnými experimenty a uplatnily se v dopravě, ve válce i na výzkumných cestách. Jeho životní příběh je inspirující: kariéru slavného vynálezce nastoupil teprve ve věku 60 let.
„Kdy už toho zlověstného ptáka vezme čert!“ Tuhle nevlídnou větu měl pronést pruský ministr vojenství Walther Bronsart von Shellendorf, když mu předložili plány hraběte Zeppelina na postavení vzdušné lodi. Neuspěl ani u jeho nástupce ve funkci, a tak se rozhodl, že létající plavidlo postaví na vlastní náklady. Sice se tím úplně zruinoval, ale nakonec měl úspěch.
Sen o létající lodi
Hrabě Ferdinand von Zeppelin se narodil se 8.7.1838. Do vzduchu se poprvé vznesl v balónu jako vojenský pozorovatel u armád americké federace ve válce Severu proti Jihu. Vojenské povinnosti ho později odvedly jinam, ale na 19. srpen 1863, kdy plul nad krajinou Minnesoty, už nezapomněl. Následovala prusko- rakouská válka a pak válka prusko-francouzská. Tam viděl i francouzské balóny odlétající z obležené Paříže se zprávami. Tehdy poprvé podal svým nadřízeným návrh na stavbu řiditelné vzducholodi. Když ho odmítli, nechal se penzionovat a začal realizovat svou vizi.
Vzducholodě tehdy už nebyly ničím novým, ale jejich výkony i spolehlivost nijak neoslňovaly. Představy novopečeného důchodce o vzducholodi se však od dosavadních konstrukcí výrazně lišily. Nechtěl stavět balón s motorem, ale skutečnou létající loď s pevnou kostrou a mnoha oddělenými komorami nosného plynu. V květnu 1898 dal hrabě Zeppelin dohromady Společnost pro vzduchoplavbu, která složila 400 000 říšských marek, a sám opatřil tutéž částku. S těmito prostředky se v plovoucím hangáru na Bodamském jezeře pustil do stavby vzdušné lodi, jakou svět dosud neviděl. Bylo mu tehdy 60 let – začal úplně novou a nejslavnější kapitolu svého profesního života ve věku, kdy jiní odcházejí na odpočinek.
První start se po několika odkladech uskutečnil 2. července 1900. Vzducholoď byla 125 metrů dlouhá a jejích 17 vnitřních balónů mělo celkový objem 11 300 krychlových metrů. Měla dva motory po 12 kW, z nichž každý poháněl dvě vrtule po stranách trupu. Posuvné závaží mezi přední a zadní gondolou řídilo náklon a doplňovalo tak ovládání pomocí kormidel. První dva pokusné lety však příliš nepřesvědčily. Teprve při třetím se povedl skutečně řízený let různými směry. Vzducholoď se pak vlastní silou vrátila k hangáru z výšky asi 400 metrů.
Pád a vzestup
Mezitím však došly peníze a ve Stuttgartu se objevilo oznámení, že „Společnost pro podporu vzduchoplavby se podle rozhodnutí valné hromady rozpouští a likviduje. Účastníci nemíní nadále vyhazovati peněz za projekt pochybný“.
Větší trpělivost než akcionáři projevili zaměstnanci, kteří s hrabětem dobrovolně zůstali bez nároku na plat. Zeppelin pořádal loterii, prodával do šrotu kostru prvního stroje i část haly, přidával rodinné jmění, něco věnovali spolupracovníci. Tak se podařilo dát dohromady dalších 400 000 marek na postavení druhé lodi. Poprvé vzlétla v listopadu 1905, avšak byla zničena bouří již při druhém letu.
V následujících týdnech hrabě prožíval nejhlubší depresi svého života. Znovu se však vzchopil a 9. října vzlétl se svou třetí vzducholodí. Při prvním startu vydržela ve vzduchu dvě hodiny, v září následujícího roku už 8 hodin. Byla to vůbec šťastná loď. Vyhýbaly se jí nehody tak běžné u tehdejších vzducholodí, později byla modernizována a zvětšena na objem 12 000 krychlových metrů. Při několika slavnostních plavbách jí řídil i německý princ Heinrich, würtemberký král a dokonce i císař Vilém II. Později jí převzala armáda pod označením Z.1. Jako zastaralá byla zrušena až v roce 1913.
Úspěchy vedly k tomu, že se o Zeppelinovu práci začala zajímat armáda. V dubnu 1907 hraběti říšský sněm odhlasoval 400 000 říšských marek na stavbu nového hangáru a v říjnu 1907 dokonce 1 150 000 marek. Takticko-technické požadavky armády – vytrvalost 24 hodin, dolet alespoň 700 km, let nad určený cíl a návrat na základnu – však ani třetí loď splnit nemohla.
První aerolinie na světě
Proto se hrabě pustil do stavby čtvrté lodi a v srpnu 1908 se s ní (ve věku 70. let) vydal údolím Rýna do Maizu. Jeden ze dvou mechaniků na palubě při tomto letu byl i Čech Kamil Eduard Laburda ze Soběslavi. Vše vypadalo nadějně, pak ale museli kvůli poruše nouzově přistát a plavidlo zničil prudký poryv větru.
Zeppelina však tentokrát nezavalila lavina posměchu, ale vlna sbírek a celonárodní solidarity. V létě 1909 proto mohla být vojenské správě předána L.Z.5, která uskutečnila let v trvání 38 hodin na vzdálenost 1100 km a podmínky armády tak nejen splnila, ale ještě překonala.
Pak už následovala jedna vzducholoď za druhou, aniž by Zeppelin musel mít obavy z finančních problémů. Jeho podnikání se rychle rozrůstalo ze společnosti s ručením omezeným na skutečný koncern. Zahrnoval nejen vlastní vývoj a stavbu vzducholodí, ale i továrny na výrobu motorů, potahů, nosného plynu, lehkých slitin a dalších dílů. Vytvořil také dopravní společnost DELAG (Deutsche Luftschiffahrt Aktiengessellschaft). Navzdory plánům na pravidelnou meziměstskou vzdušnou dopravu sice zůstalo až do války u nepravidelných meziměstských spojů, i tak ale byl výsledek zajímavý. Při 1588 letech o celkové délce 3139 hodin a 172 535 kilometrů bylo přepraveno 33 722 osob, tedy cestujících, členů posádek a zaškolovaných vojenských vzduchoplavců. Šlo o vůbec první komerční masovou přepravu osob vzduchem – a hned napoprvé bez zranění a ztrát na životech.
Po vypuknutí první světové války se německé vzducholodě významným způsobem zapojily do válečných akcí a staly se skutečným postrachem. Mezitím ovšem byl hrabě z významných pozic v koncernu postupně vytlačen. Navzdory jeho kmetskému věku to nebylo kvůli úbytku sil, ale naopak proto, že své konzervativní konstruktérské představy uplatňoval s neobyčejnou tvrdohlavostí. Na sklonku života se také věnoval konstrukci a výrobě celokovových obřích bombardérů. Zemřel 8. března 1917. Slovo "zepelín" se už za jeho života stalo synonymem pro všechny vzducholodě ztužené konstrukce.
Jan A. Novák
Další články autora na www.novakoviny.eu
